Psalm 106
1 Alleluja! Dem Herrn sagt Dank! Denn er ist gut! Auf ewig währet seine Huld.
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Wer redet würdig von des Herren großen Taten, verkündet all sein Lob?
Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 Heil denen, die das Richtige befolgen und es zu jeder Zeit recht machen! -
Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Gedenke meiner, Herr, begnadigst Du Dein Volk und kommt Dein Heil, so denk auch meiner,
Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 daß Deiner Auserwählten Glück ich noch erlebe und mich der Freude Deines Volkes freue und mit den ewig Deinen jubiliere!
Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 Gesündigt haben wir mit unsren Vätern, unrecht und frevelhaft gehandelt.
Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Schon unsere Väter merkten nicht auf Deine Wunder in Ägypten und dachten nicht an Deine Gnadenfülle. - Sie haderten am Meer, des Schilfmeers wegen.
Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8 Um seines Namens willen half er ihnen, um seine Stärke kundzutun.
A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 Er schalt das Schilfmeer; es versiegte. Er führte sie durch Fluten wie durch eine Trift,
Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10 entriß sie aus der Hasser Hand, befreite sie aus Feindes Macht.
A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11 Das Wasser deckte ihre Dränger; nicht einer blieb von ihnen übrig.
V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12 Da glaubten sie an seine Worte und stimmten einen Lobgesang ihm an.
A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13 Doch schnell vergaßen sie dann seine Taten und harrten seines Rates nicht.
Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14 Sie wurden in der Wüste lüstern, versuchten Gott im wasserlosen Land.
Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15 Da gab er ihnen ihr Begehr: Erbrechen sandte er in ihren Hals.
I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16 Im Lager aber wurden sie auf Moses eifersüchtig und auf den Heiligen des Herrn, auf Aaron.
Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17 Die Erde tat sich auf, verschlang den Dathan, begrub die Rotte Abirams.
Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18 In ihrer Rotte flammte Feuer auf, und eine Flamme fraß die Frevler. -
A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19 Am Horeb machten sie ein Kalb und beteten ein Gußbild an,
Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20 vertauschten ihres Gottes Herrlichkeit mit der Gestalt des Stiers, der Gras verzehrt,
A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21 vergaßen Gott, der sie gerettet, der Großes in Ägypten hat getan,
Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22 Erstaunliches im Lande Chams, Erschreckliches am Roten Meer.
A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23 Er dachte dran, sie zu vertilgen; da trat vor ihm sein Auserwählter, Moses, in die Bresche, um seinen Grimm vom Unheil abzuwenden. -
Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24 Doch sie verschmähten das ersehnte Land und glaubten seinem Worte nicht.
Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25 In ihren Zelten murrten sie, gehorchten nicht des Herren Stimme.
A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26 Da schwur er ihnen hoch und teuer, sie in der Wüste zu vertilgen,
A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27 den Heiden preiszugeben ihren Stamm und diesen in die Länder zu versprengen. -
A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28 Sie paarten sich zu Ehren Baal Peors und aßen Totenopfer.
Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29 Sie reizten ihn durch ihre Taten; da brach die Pest bei ihnen aus.
A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30 Und Pinechas stand auf und schlichtete; da ward die Pest gehemmt.
Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31 Ihm ward es zum Verdienst gerechnet und seinen Enkeln immerfort.
Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32 Und sie erzürnten ihn am Haderwasser, und ihretwegen mußte Moses leiden.
Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33 Denn sie verbitterten ihm das Gemüt so daß er unbedacht mit seinen Worten war.
Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34 Sie tilgten auch die Völker nicht, wie's ihnen doch der Herr gebot.
K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35 Sie mischten sich mit Heiden und lernten ihre Sitten.
Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36 Sie dienten ihren Götzen, und diese brachten sie zu Fall.
A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37 So opferten sie ihre Söhne und ihre Töchter den Dämonen.
Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38 Unschuldig Blut vergossen sie, das Blut der eigenen Söhne und der Töchter, die sie den Götzen Kanaans zum Opfer brachten. So ward das Land durch Mord entweiht.
A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39 Sie selbst bedeckten sich durch ihre Taten; durch ihre Werke wurden sie so untreu.
I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40 Da zürnte seinem Volk der Herr aufs heftigste, zum Abscheu wurde ihm sein Erbe.
Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41 Er gab sie in der Heiden Hand, und ihre Hasser herrschten über sie.
A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42 Und ihre Feinde drückten sie; sie mußten ihrer Macht sich beugen. -
A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43 Zu vielen Malen hat er sie befreit; sie aber blieben voller Trotz bei ihrem Plan, verkamen so durch ihre Sünde.
Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44 Er sah auf ihre Not, sooft er ihre Klage hörte, dachte er
A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45 an seinen Bund mit ihnen, ward andern Sinns in seiner großen Huld
Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46 und ließ sie Mitleid finden bei allen ihren Siegern. -
Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47 Zu Hilfe uns, Herr, unser Gott! - Bring uns zusammen aus den Heidenvölkern, auf daß wir Deinem heiligen Namen danken, uns rühmen Deines Ruhmes! -
Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48 Gepriesen sei der Herr, Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit, und alles Volk soll sprechen: "Amen! Alleluja!"
Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
