Psalm 102
1 Gebet für einen Elenden, wenn er verzagt vor dem Herrn seine Klage ausschüttet. Herr! Höre mein Gebet, und laß mein Rufen zu Dir kommen!
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Verbirg Dein Antlitz nicht vor mir! Neig her zu mir Dein Ohr an meinem Trübsalstage! Erhöre schnell mich, wenn ich rufe!
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Denn meine Tage schwinden hin wie Rauch; dem Feuer gleich ist mein Gebein verbrannt.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Mein Herz ist dürr, versengt wie Gras; mein täglich Brot vergesse ich zu essen.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Vor meinem lauten Seufzen klebt mein Gebein im Leib zusammen.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Dem Pelikan der Wüste gleiche ich, und Eulen in Ruinen bin ich gleich geworden.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Beim Wachen bin ich wie ein Vöglein, das einsam auf dem Dache weilt.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Mich höhnen täglich meine Feinde, und die mich reizen, nehmen mich zum Fluchen.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Denn Asche esse ich wie Brot und mische meinen Trank mit Tränen
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 vor Deinem Zorne, Deinem Grimm, wenn Du mich aufhebst und zu Boden wirfst.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Dem langen Schatten gleichen meine Tage; wie Gras verdorre ich.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Doch Du, Herr, thronest ewiglich; Dein Name dauert für und für.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Du solltest Dich erheben, Dich Sions wieder zu erbarmen. Ihm Gnade zu erweisen, ist es Zeit; denn die bestimmte Frist ist da.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 So gerne haben Deine Knechte seine Steine und hängen selbst an seinem Schutt in Liebe.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Die Heiden fürchten dann des Herrn Namen und alle Könige der Erde Deine Herrlichkeit. -
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Erbaut dem Herrn von neuem Sion und zeigt er sich in seinem Herrschertum,
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 und achtet auf der Nackten Flehen, verschmäht er nimmer ihr Gebet,
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 dann schreibe man dies für die Nachwelt auf, damit ein neugeschaffen Volk den Herrn lobpreise!
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Von seiner heiligen Höhe schaue er herab; der Herr vom Himmel auf die Erde blicke,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 um der Gefangenen Gestöhn zu hören, des Todes Kinder zu befreien!
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 Dann künden sie des Herren Ruhm in Sion und zu Jerusalem sein Lob,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 wenn sich die Völker allzumal versammeln und Königreiche, um dem Herrn zu dienen. -
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Ermattet bin ich auf dem Weg; verkürzt sind meine Tage.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Drum flehe ich: "Mein Gott! Nimm mich nicht weg in meiner Tage Hälfte! Du, dessen Jahre Ewigkeiten währen."
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Die Erde, die Du einst gegründet, der Himmel, Deiner Hände Werk,
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 sie schwinden hin, Du aber bleibst. Sie all veralten wie ein Kleid; Du wechselst sie wie ein Gewand. Und wechseln sie,
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 so bleibst Du doch derselbe, und Deine Jahre enden nicht.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 So mögen auch die Kinder Deiner Knechte bleiben, ihr Stamm, solang Du selber bist!
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
