Sprueche 1
1 Die Sprüche Salomos, des Davidssohnes und Herrschers über Israel,
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 sind dazu da, daß man Charakter und Weisheit würdige und kluge Worte wohl verstehe
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 und Zucht und Anstand lerne, was recht und rechtlich, ehrlich sei,
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 daß Bildung Unerfahrene empfangen und daß die Jugend Lebenskunst erlerne.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Vernimmt ein Weiser sie, so kann er seine Rede fesselnder gestalten; ein kluger Mann kann sich die richtige Belehrung sichern.
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 Er kann das Gleichnis und den Sinnspruch faßlicher gestalten, wie auch der Weisen Worte, ihre dunklen Reden. -
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Die Furcht des Herrn ist Anfang der Erkenntnis, Weisheit, Bildung. Nur Toren sind's, die sie verachten.
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Der väterlichen Zucht, mein Sohn, gehorche! Der Mutter Mahnung achte nicht gering!
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Sie zieren wie ein Kranz dein Haupt und deinen Hals wie Kettenschmuck.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Mein Sohn, wenn dich Verbrecher locken, folg ihnen nicht!
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 Wenn sie dir sagen: "Halt's mit uns! Wir haben einen Anschlag gegen einen Menschen vor; wir wollen ungefährdet im Versteck Arglosen auflauern.
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 Wir wollen selbst am Leben bleiben und sie verschlingen gleich der Unterwelt, mit Haut und Haar als solche, die zur Grube fahren. (Sheol h7585)
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Und wir gewinnen alles mögliche kostbare Gut und füllen unsere Häuser mit dem Raub.
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 Du darfst auch mit uns teilen; wir alle haben einen Beutel."
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Mein Sohn, geh nicht auf einem Weg mit ihnen! Halt deinen Fuß von ihren Pfaden fern!
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Denn ihre Füße laufen dem Verderben zu und eilen blutigem Tod entgegen.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Vergeblich wird man Netze spannen vor den Blicken der beschwingten Vögel;
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 sie aber lauern auf ihr eigen Blut und stellen sich selbst nach dem Leben.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 So ist das Schicksal eines jeden, der auf unrechten Gewinn ausgeht. Er bringt ihn um sein Leben.
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Auf Straßen ruft die Weisheit; auf Plätzen ruft sie laut.
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 Hoch oben auf den Mauern predigt sie, an Stadttoren; vor aller Welt nimmt sie das Wort:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 "Wie lange liebt ihr Toren noch Betörung, gefällt den Dünkelhaften Spott und hassen Toren Einsicht?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Ihr kommt auf meine Mahnrede zurück. Fürwahr, ich sag euch unumwunden, was ich auf dem Herzen habe. Ich tue meine Warnungen euch kund.
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Ich rief; ihr aber wolltet nicht; ich winkte euch, und niemand gab drauf acht.
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 Ihr schluget meinen Ratschlag in den Wind und mochtet meine Rüge nicht.
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 So lache ich bei eurem Unglück nur und spotte, wenn euch Angst befällt,
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 wenn wie ein Ungewitter euer Schrecken kommt, einherfährt gleich dem Sturmwind euer Unglück und Not und Drangsal euch befällt.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Dann rufen sie mich an; ich gebe keine Antwort. Sie suchen, aber finden mich nicht mehr.
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 Erkenntnis haben sie gehaßt und nach der Furcht des Herren nicht gefragt,
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 sie wollten nichts von meinem Rate wissen, und meine Rüge haben sie verschmäht.
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 So mögen sie denn ihres Handels Frucht genießen, sich sättigen mit dem, was sie sich selbst bereitet!
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Ihr Fehlgehn bringt sie, diese Dummen, um; Sorglosigkeit vernichtet diese Toren.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Wer aber mir gehorcht, der kann in Ruhe wohnen und unbesorgt vor Unheilsschrecken sein."
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
