Sprueche 15
1 Gelinde Rede stillt den Grimm; verletzend Wort erregt den Zorn.
Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
2 Des Weisen Zunge kleidet guten Sinn in schöne Form; der Mund des Toren spricht die nackte Torheit.
Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
3 An jedem Orte sieht des Herren Aug die Bösen und die Guten.
Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
4 Der Zunge Milde ist ein Lebensbaum; doch wenn darauf Verkehrtheit liegt, wirkt sie verstörend auf den Geist.
Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
5 Der Tor verschmäht die väterliche Zucht; wer auf die Rüge achtet, handelt klug.
Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
6 Im Haus des Frommen findet Vorrat sich in Fülle; doch in des Frevlers Ernte liegt Zerrüttung.
V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
7 Der Weisen Lippen zeugen Wissen, doch nicht das Herz der Toren.
Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
8 Der Frevler Opfer ist ein Greuel für den Herrn; doch das Gebet der Redlichen gefällt ihm wohl.
Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
9 Der Weg der Frevler ist ein Greuel für den Herrn; das Streben nach der Tugend hat er gern.
Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
10 Dem, der vom Pfade weicht, ist Rüge nicht willkommen; wer aber Mahnung haßt, muß sterben.
Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
11 Ganz offen liegen Unterwelt und Abgrund vor dem Herrn; um wieviel mehr der Menschen Herzen! (Sheol h7585)
Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? (Sheol h7585)
12 Der Spötter liebt nicht, daß man ihn vermahne; er geht nicht zu den Weisen.
Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
13 Ein fröhlich Herz macht auch das Antlitz freundlich; bedrückt ist das Gemüt bei Herzenskummer.
Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
14 Erkenntnis sucht des Klugen Herz; auf Torheit geht der Toren Miene aus.
Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
15 Wohl sind des Armen Tage alle böse; doch ist er heiteren Gemüts, hat er beständig Festgelage.
Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
16 Viel besser, wenig zu besitzen in der Furcht des Herrn, als reiche Schätze und dabei ein bös Gewissen.
Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
17 Viel besser ein Gericht Gemüse und dabei auch Liebe, als ein fettes Rind und Haß dabei.
Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
18 Ein hitziger Mann erregt den Zank; wer aber sanft ist, stillt den Hader.
Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
19 Der Weg des Furchtsamen gleicht einer Dornenhecke; der Pfad des Aufrechten ist wohl gebahnt.
Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
20 Ein weiser Sohn versorgt den Vater reichlich; ein dummer Mensch vernachlässigt die Mutter.
Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
21 Die Torheit bringt dem Unverständigen Gefahr; doch ebenen Weg geht der Vernünftige.
Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
22 Die Pläne schlagen fehl, wo die Beratung fehlt; sind aber der Berater viel, so kommen sie zustande.
Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
23 Ein jeder hört sich selber gern. Ein Wort zur rechten Zeit, wie selten!
Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
24 Hier oben gibt es für den Klugen einen Lebensweg, damit er fern sich hält dem Abgrund drunten. (Sheol h7585)
Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. (Sheol h7585)
25 Wegreißt der Herr der Stolzen Haus; der Witwe Eigentum läßt er bestehen.
Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
26 Ein Greuel für den Herrn sind boshafte Gedanken; doch rein sind Worte, freundlich ausgesprochen.
Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
27 Es läßt der Geizhals die Familien darben; wer auf Vermögen nicht versessen ist, ernährt sie wohl.
Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
28 Die Antwort überlegt des Frommen Herz; des Frevler Mund spricht unumwunden Bosheit.
Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
29 Den Gottlosen ist fern der Herr; doch das Gebet der Frommen achtet er.
Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30 Ein freundlich Anblicken erfreut das Herz, und frohe Kunde labt den Leib.
To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
31 Ein Ohr, das auf die Mahnung hört, die Leben spendet, weilt gerne mitten unter Weisen.
Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
32 Wer Zucht verachtet, wirft sein Leben weg; doch wer auf Rüge hört, erkauft sich Leben.
Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
33 Die Furcht des Herrn ist Grundlage der Weisheit, der Ehre geht voran die Demut.
Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
