Klagelieder 5
1 Gedenke, Herr, was uns geschehen! Blick her! Sieh unsere Schmach!
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Fremden ist unser Erbteil zugefallen und unsere Häuser Ausländern.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Wir wurden wie die Waisen vaterlos und unsere Mütter wie die Witwen.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Wir trinken unser eigen Wasser nur um Geld, bekommen unser eigen Holz nur um Bezahlung.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Auf unsern Nacken lastet ein gewaltig Joch, und sind wir matt, gönnt man uns keine Ruhe.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Ägypten reichten wir die Hand, um satt zu werden, Assur.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Gesündigt haben unsere Väter; doch sie sind nicht mehr. Wir tragen ihr Verschulden.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Jetzt herrschen Sklaven über uns, und ihrer Hand entreißt uns keiner.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 Wir holen in der Wüste unser Brot mit Einsatz unsres Lebens vor dem Schwerte.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Uns sind gedünstet wie im Ofen die Glieder von den Hungersgluten.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 In Sion haben sie die Ehefraun geschändet und Jungfrauen in Judas Städten.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Gehenkt durch ihre Hand die Fürsten, der Greise Ansehen für nichts geachtet.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Die jungen Männer schleppten Lasten, und Knaben wankten unter Holzbündeln.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Verschwunden sind die Greise aus dem Tore und Jünglinge aus ihrer Schule.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Geschwunden ist die Freude unsres Herzens, in Klage unser Reigen umgewandelt.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Die Krone ist vom Haupte uns gefallen. Weh uns, daß wir gesündigt haben!
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Deshalb ward unser Herz so krank, deshalb so trübe unser Auge
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 des wüsten Sionsberges wegen, auf dem sich Füchse tummeln.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Du bist, o Herr, in Ewigkeit; Dein Thron steht von Geschlechte zu Geschlecht.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Warum willst Du uns immerdar vergessen, uns lebenslang verlassen?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Bekehr uns, Herr, zu Dir! Wir kehren um. Erneure unsere Tage wie vor alters!
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Denn wolltest Du uns ganz verwerfen, dann gingest Du in Deinem Zorne gegen uns zu weit.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
