Klagelieder 3
1 Ich bin der Mann, der Elend hat erfahren durch seines Grimmes Rute.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Mich drängte er und führte mich in Finsternis und tiefes Dunkel.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 An mir erprobt er immer wieder seine Macht den ganzen Tag.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Er rieb mir auf mein Fleisch und meine Haut, zerbrach mir mein Gebein.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Und eingeschritten ist er gegen mich mit Gift und Aufhängen,
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 versetzte mich in Finsternis wie ewig Tote.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Er mauerte mich ein, ließ keinen Ausweg offen, beschwerte mich mit Ketten.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Ob ich auch schreie, rufe, er weist mein Beten ab,
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 versperrt mit Pfählen meine Wege, verstört mir meine Pfade.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Er ist mir wie ein Bär, der lauert, ein Löwe in dem Hinterhalt.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Er kreist um meine Wege, umschließt mich, macht mich einsam,
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 dann spannt er seinen Bogen und stellt als Ziel mich auf für seine Pfeile.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Er schießt mir in die Nieren des Köchers Söhne.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Ich wurde meinem ganzen Volke zum Gespött, ihr Spottlied für den ganzen Tag.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Mit Bitternissen machte er mich satt, berauschte mich mit Wermut,
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 zermalmen ließ er meine Zähne Kiesel und wälzte mich im Staube.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Des Glücks beraubt ward meine Seele, daß ich des Heiles ganz vergaß
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 und sprach: "Dahin ist meine Lebenskraft und meine Hoffnung auf den Herrn."
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Ja, der Gedanke an mein Elend, meine Irrsale, ist Wermut mir und Gift.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Und doch denkt meine Seele dran und sinnt in mir.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Und ich bedachte dies und schöpfte daraus meine Hoffnung.
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Des Herren Huld ist nicht zu Ende und sein Erbarmen nicht erschöpft.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Neu ist's an jedem Morgen; ja: "Groß ist Deine Treue;
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 mein Anteil ist der Herr", spricht meine Seele; "drum hoffe ich auf ihn."
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Der Herr ist denen gütig, die seiner harren, und einer Seele, die ihn sucht.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Drum ist es gut, schweigend des Herren Hilfe zu erwarten.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Gar heilsam ist es für den Mann, das Joch in seiner Jugend schon zu tragen.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Er sitze einsam da und schweige, weil er's ihm auferlegt!
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Mit seinem Mund berühre er den Staub! Vielleicht gibt's dann noch Hoffnung.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Er biete seine Wange jenem dar, der nach ihm schlägt, und lasse sich mit Schmach ersättigen!
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Denn nicht auf ewig will der Herr verstoßen.
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Und fügt er auch Betrübnis zu, erbarmt er sich auch wieder seiner Gnadenfülle nach.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Denn nicht aus Lust erniedrigt er und beugt die Menschenkinder,
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 damit man mit den Füßen all die Gefangenen des Landes trete,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 daß man das Recht der Leute beuge, das sie beim Allerhöchsten haben.
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 Daß jemandem sein Recht genommen wird, das kann der Herr nicht billigen.
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Wer ist's, der sprach, und es geschah, und nicht befohlen hätte es der Herr?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Ja, kommt nicht aus des Höchsten Mund das Schlimme wie das Gute?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Was klagt ein Mensch im Leben, ein Mann ob seiner Sündenstrafe?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Laßt uns doch unsern Wandel prüfen und erforschen und uns zum Herrn bekehren!
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Laßt uns die Herzen lieber als die Hände zu Gott im Himmel heben:
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 "Gesündigt haben wir in Widerspenstigkeit; Du hast uns nicht vergeben.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Du hast mit Zorn uns ganz bedeckt, verfolgt, gemordet mitleidlos.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Du hast Dich in Gewölk gehüllt, daß kein Gebet hindurch mehr dringe.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Zu Kehricht und zum Auswurf hast Du uns gemacht inmitten jener Völker.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Weit rissen über uns den Mund all unsre Feinde auf.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Zu Angst und Furcht ward uns Verwüstung und Verderben."
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Mein Auge weinte Wasserströme ob der Vernichtung, die getroffen meines Volkes Tochter.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Und ohne Ruhe fließt mein Auge und ohne Rasten,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 bis daß herniederschaue und es sehe der Herr vom Himmel.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Mein Auge klagt ohn Ende ob all den Töchtern meiner Stadt.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Mich jagten hin und her wie einen Vogel, die mir so grundlos Feinde waren.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Mein Leben wollten sie vernichten in der Grube; mit Steinen warfen sie auf mich.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Dann strömte übers Haupt mir Wasser; ich sprach: "Ich bin verloren."
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Da rief ich Deinen Namen, Herr, aus tiefster Grube an.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Du hörtest meine Stimme: "Ach, verschließe meinem Rufen und meinem Seufzen nicht Dein Ohr!"
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Du nahtest, als ich Dich gerufen; Du sprachst: "Sei nur getrost!"
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Du führtest meine Sache, Herr; Du wahrtest mir das Leben.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Nun siehst Du, Herr: Bedrückt bin ich. Verhilf zu meinem Rechte mir!
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 All ihre Rachgier schauest Du, all ihre Pläne gegen mich,
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Du hörst ihr Schmähen, Herr, und all ihr Planen gegen mich,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 die Reden meiner Widersacher, ihr stetes Trachten gegen mich.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Ihr Sitzen und ihr Aufstehn schau Dir an! Zum Spottlied bin ich ihnen.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Du lohnest ihnen, Herr, nach ihrer Hände Werk.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Verblendung gibst Du ihrem Herzen, gibst ihnen Deinen Fluch.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Im Zorn verfolgst Du sie und tilgst sie unterm Himmel, Herr.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
