Job 9
1 Darauf gab Job zur Antwort:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 "Wahrhaft, ich weiß, daß es so ist. Wie könnte gegen Gott ein Mensch obsiegen?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Hat einer Lust, mit ihm zu streiten, gibt er auf tausend nicht ein Wort zu hören.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Ist einer noch so klug und stark, wer trotzte ihm und bliebe heil?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Der Berge so versetzt, daß man nicht merkt, daß er im Zorn sie umgestürzt,
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 der zittern macht der Erde Bau, daß ihre Säulen wanken,
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 der nicht mehr scheinen heißt die Sonne, und Sterne unter Siegel legt,
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 der ganz allein den Himmel spannte, auf Wolken schreitet,
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 den Bären und Orion schuf, den Siebenstern, des Südens Kreuz,
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 der groß und unerforschlich waltet und Wunder wirket ohne Zahl:
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Er macht sich an mich her, bevor ich's sehe, dringt auf mich ein, eh ich's bemerke.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Und packt er zu, wer hält ihn ab? Wer sagt zu ihm: 'Was tust du da?'
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Wenn seinem Zorne Gott nicht wehrt, dann winden sich zu seinen Füßen selbst des Ungestüms Gehilfen.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Wie kann dann ich ihm Rede stehen, ihm gegenüber meine Worte wählen,
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 ich, der ich nicht Bescheid darf geben, mag ich im Recht auch sein, nein, meinen Richter noch anwinseln muß?
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Wenn ich ihn riefe, gäbe er mir Antwort? Ich glaub' es nicht, daß er auf meine Stimme hörte,
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 er, der mich für ein Härchen packt, mir grundlos viele Wunden schlägt.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Er läßt mich nicht zu Atem kommen, weil er mit Bitterkeit mich sättigt.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Wenn's auf die Kraft ankommt, dann ist er stark, und gilt es zu beweisen, wer zeugt für mich?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Bin ich im Recht, dann zeiht mich doch sein Mund des Unrechts, bin ich unschuldig, stellt er mich doch als schuldig hin.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Und wüßte ich nicht selber, daß ich schuldlos bin, wegwürfe ich mein Leben.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Nun ist es so; drum sage ich es offen. Er bringt den Frommen gleich dem Frevler um.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Die Geißel tötet blindlings; er lacht ob der Unschuldigen Verzweiflung.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Die Welt ist somit ausgeliefert in eines Ungerechten Hand, der seinen Strafgerichten das Gesicht verhüllt. Ist's dem nicht so, wie ist es dann?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Und meine Zeit läuft schneller als ein Läufer; sie flieht und sieht das Glück nicht mehr,
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 so flüchtig wie die Binsenschiffe, rasch wie der beutegierige Aar.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Nie kann ich sagen: 'Ich will mein Leid vergessen, mein Trauern lassen, heiter sein.'
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 Mir graut vor allen meinen Schmerzen; ich weiß: Du sprichst mich nimmer los.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Ich soll nun einmal schuldig sein. Wozu mich zwecklos mühen?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Und wüsche ich mich weiß wie Schnee und reinigte mit Lauge mir die Hände,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 dann tauchtest Du mich um so tiefer in den Kot, daß meine Kleider selbst vor mir sich ekelten.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Er ist kein Mensch wie ich, dem ich erwiderte: 'Gehn wir zusammen vor Gericht!'
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Wenn einen Schiedsmann zwischen uns es gäbe, der beide unter seine Aufsicht stellte,
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 der seinen Stock von mir fernhielte; daß mich die Angst vor jenem nicht betäubte,
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 dann wollt' ich furchtlos frei aussprechen, daß er - ich weiß es - gegen mich nicht ehrlich ist."
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
