Job 8
1 Darauf erwidert Bildad von Schuach:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 "Wie lange willst du solches reden und wüten mit der Worte Sturm?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Ist Gott etwa ein Rechtsverdreher? Und beugt gerechte Sache der Allmächtige?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Wenn deine Kinder gegen ihn gesündigt und er sie um der Sünde willen in den Tod geschickt,
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 so solltest du an Gott dich wenden und zum Allmächtigen um Gnade flehen.
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 Dann würde er dir Schutz gewähren, falls du nur rein und lauter bist, und stellte auch die Wohnung wieder her, die dir gebührt.
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 Dann würde auch dein früheres Los gering erscheinen, die Zukunft aber herrlich für dich sein.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Befrage dich bei den vergangenen Zeiten; gib auf der Väter Weisheit acht!
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 Wir sind von gestern, unerfahren; denn wie ein Schatten sind auf Erden unsere Tage.
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Doch jene, können sie dich nicht belehren? Sie geben tiefgeschöpftes Wissen.
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Wird etwa Schilfkraut ohne Sumpf sehr hoch? Wird Gras, wo Wasser fehlt, recht groß?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Noch ist's im Trieb, nicht reif zum Schnitt, und schon ist's dürr, grünt alles andere noch.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 So geht's mit allen Gottvergessenen. So wird des Frevlers Stolz vernichtet,
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 er, dessen Zuversicht nur Sommerfäden und dessen Hoffnung Spinngewebe sind.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Er stützt sich auf sein Haus; doch hält's nicht stand. Er hält sich fest daran; doch bleibt's nicht stehen.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Wenn er auch in der Sonne grünt und seine Ranken weit in seinen Garten gehen,
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Verflechten seine Wurzeln sich zuhauf, wie ein Gemäuer anzusehen,
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 wenn er von seinem Ort ihn tilgt, verleugnet dieser ihn: 'Ich habe niemals dich gesehen!'
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Das ist da seines Schicksals 'Wonne', und andere steigen aus dem Staub empor.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Den Frommen kann Gott nicht verachten; der Übeltäter Hand hält er nicht fest. -
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Dein Mund wird noch des Lachens voll und voll von Jubel deine Lippen.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Und deine Hasser kleiden sich in Schande, und nicht mehr ist der Bösen Zelt."
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
