Job 4
1 Da gab ihm Eliphaz aus Teman also Antwort:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 "Hat man vor dich zur Prüfung je ein Ding gebracht, worüber du den Mut verloren hättest? Wer konnte je den Worten Einhalt tun?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Fürwahr, so viele hast du selbst belehrt, so manchen schwachen Arm gestählt.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Den Strauchelnden hielt aufrecht deine Rede; die müden Kniee stärktest du.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Jetzt kommt's an dich, da wirst du mutlos; wo dich's erfaßt, verzweifelst du.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 War deine Gottesfurcht nicht dein Vertrauen, und dein unsträflich Leben deine Hoffnung?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Bedenke nur: Wer kommt je schuldlos um? Wo gehen Redliche zugrunde?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Die Unrecht pflügen, Böses säen, die ernten's auch. So weiß ich es.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Durch Gottes Odem gehen sie zugrunde; durch seinen Zornhauch sterben sie.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Der Löwen Stimmen selber, das Gebrüll der Leuen, der jungen Löwen Zähne werden ausgetilgt.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 Der Löwe geht zugrunde aus Beutemangel; der Löwin Junge müssen sich zerstreuen.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Zu mir drang ein verstohlen Wort; mein Ohr vernahm davon nur ein Geflüster.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Im Wundertraum, bei Nachtgesichten, wenn Tiefschlaf auf die Menschen fällt,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 da fuhr in mich ein Schrecken und ein Zittern, und Angst ließ mein Gebein erbeben.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Und über meinen Rücken lief es kalt; ein Schauder schüttelt' meinen Leib.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Das Unbekannte stand vor mir; vor meinem Auge schwebte her ein Schatten. - Ein Säuseln hörte ich und eine Stimme:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 'Ist gegen Gott ein Mensch gerecht; vor seinem Schöpfer einer rein?'
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Er traut dies seinen Dienern selbst nicht zu, und seinen Engeln flößt er Schrecken ein.
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Nun vollends gar der Lehmhausmensch, der Sterbliche, aus Staub gebaut, noch leichter als die Motten zu zerdrücken!
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Vom Morgen bis zum Abend werden sie vernichtet; unwiderruflich gehen sie zugrunde.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Ja, wird denn nicht ihr Vorzug ihnen weggenommen? Durch Unvernunft nur sterben sie."
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
