Job 39
1 "Vielleicht kennst du der Gemsen Werfen? Acht gibst du auf der Hirschkuh Kreißen?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Die Monde zählst du, die sie trächtig gehen? Die Zeit weißt du, da sie gebären?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Sie krümmen sich und trennen selber ihre Schnüre und machen ihren Nachwuchs frei.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Und ihre Jungen werden stark; im Freien wachsen sie; sie laufen fort und kehren nimmermehr zurück.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Wer hat den wilden Esel freigelassen? Wer ließ den Wildfang in die Freiheit,
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 dem ich die Wüste zur Behausung gab, die Salzsteppe zur Wohnung?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Er spottet des Getöses in der Stadt; der Treiber Lärmen hört er nicht.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 Was auf den Bergen er erspäht, ist seine Weide, und allem Grünen spürt er nach.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Wird dir der Wildochs willig dienen? Und nächtigt er an deiner Krippe?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Kannst du den Wildochsen an einen Zugstrick binden? Wird er, dir folgend, in den Tälern Gründe eggen?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Verläßt du dich auf ihn, weil seine Kraft so groß, und überlässest du ihm deine Ernte?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Wirst du ihm zutrauen, daß er auch dresche und deine Saaternte heimbringen helfe?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Des Straußes Flügel schlägt gar übermütig. Wennschon ein Storch nach Schwingen und nach Federn,
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 so überläßt er doch der Erde seine Eier und läßt sie auf dem Boden wärmen.
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Und er vergißt, daß sie ein Fuß zertreten, das Wild der Steppe sie zerdrücken könnte.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Und er behandelt seine Jungen hart, als ob sie nicht die seinen wären, ganz sorglos, ob umsonst nicht seine Mühe.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Denn Gott hat Klugheit ihm versagt und keinen Anteil an Verstand gegeben,
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 sonst würde er an hochgelegenen Orten brüten und so des Rosses und des Reiters spotten. -
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Verleihst du wohl dem Rosse Heldenkraft, bekleidest seinen Hals mit einer Mähne,
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 bewirkst du, daß es wie ein Rauchfang dampfe? Erschreckend ist sein mächtig Wiehern.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Voll Freude springt es in das Tal; voll Kraft stürzt es den Harnischen entgegen.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Des Schreckens lacht's, hat keine Angst und macht nicht kehrt vorm Schwerte.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Der Köcher klirrt auf ihm, der Speer, der blitzende, die Lanze.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Mit Toben und mit Ungestüm scharrt's auf dem Boden, hält nimmer fest, tönt die Trompete.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Bei dem Trompetenklang ruft's: 'Hui!' Von ferne wittert es den Streit, der Fahrer Donnerruf, das Schlachtgeschrei.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Nach deinem Gutdünken zieht wohl der Habicht fort und breitet nach dem Süden seine Flügel aus?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Auf dein Geheiß fliegt wohl so hoch der Adler und nistet in der Höhe?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Er wohnt und horstet auf dem Felsen, auf Felsenzacken, auf der hohen Wacht.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Von dort erspäht er sich den Fraß; in weite Fernen blicken seine Augen.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Und seine Brut stürzt sich auf Blut; wo Leichen sind, da ist auch er."
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
