Job 37
1 "Darob erzittert mir das Herz und hebt sich weg von seiner Stelle.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Auf seine Stimme hört voll Furcht, das Wort, das seinen Mund verläßt!
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Er sendet's unterm ganzen Himmel hin, dazu sein Licht bis zu der Erde Säumen.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Und hintendrein brüllt eine Stimme; mit einer Stimme, allgewaltig, donnert es, und nichts hält sie zurück, wenn sein Befehl sich hören läßt.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Gott donnert wunderbar mit seiner Stimme, er, der so Großes tut, so Unbegreifliches.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Dem Schnee gebietet er: 'Fall auf die Erde!', so zu dem Regenguß, so zu gewaltigen Wolkenbrüchen.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Dann mahnt er allgemein, es solle jeder Mensch sein Werk beachten.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 Da geht das Wild selbst ins Versteck und ruht auf seiner Lagerstatt.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Dann kommt der Sturm aus seiner Kammer, und von den rauhen Winden kommt die Kälte.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Vor Gottes Odem aber schmilzt das Eis; die Wassermasse kommt in Fluß.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Der Nordwind scheucht alsdann die Wolken, und das Gewölk zerstreut sein Sausen.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Er dreht sich um sich selbst, von ihm geführt, er tut, was immer er ihn heißt auf dieser ird'schen Welt.
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 Er sendet ihn zur Strafe und zum Fluch, doch auch zum Segen.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Vernimm dies, Job! Merk auf, beachte Gottes Wunder!
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Begreifst denn du, wie Gott bei alldem waltet und seinen Strahl in seiner Wolke zucken läßt?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Begreifst du, wenn die Wolken alles überziehen, du Wunder der Allwissenheit,
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 wie dir die Kleider durch die Hitze lästig werden, wenn durch den Süd die Erde stille liegt? -
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Kannst du, gleich ihm, die lichten Höhen wölben, die also fest wie ein gegossener Spiegel sind? -
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Zeig mir doch an, was wir da sagen wollten! Wir finden uns gar nicht zurecht vor Düsterkeit.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Wird sie verscheucht auf mein Geheiß? Kann jemand ihr befehlen, zu verschwinden?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Nichts Lichtes sieht man mehr, ist's doch so dunkel durch die Wolken. Da streicht ein Wind daher und reinigt sie.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Von Norden her erscheint es golden, und Gott, dem Furchtbaren, gebührt der Ruhm davon.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Nie werden wir begreifen den Allmächtigen. Er ist so groß an Macht und Rechtlichkeit, und nicht verschleppt er die gerechte Sache.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Drum fürchten ihn die schlichten Leute. Doch die sich weise dünken, die begreifen all das nicht."
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
