Job 36
1 Elihu fuhr nun weiter fort:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 "Ein wenig warte noch, daß ich dich unterweise! Denn noch spricht manches auch für Gott.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Ich muß nur meinen Vortrag weiter ausdehnen; doch werde ich mein Tun rechtfertigen.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 Denn nimmer sollen meine Worte dich enttäuschen, die ich an dich, Rechthaber, richte.
V pravdě, žeť ne budou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Sieh, Gott ist fest und widerspricht sich nicht; er ist durchaus von festem Sinn.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Er schenkt dem Frevler nicht das Leben; dem Armen aber gibt er Recht.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Von Frommen zieht er nicht die Augen ab; sogar mit Königen läßt er auf dem Thron sie sitzen, in Pracht und Herrlichkeit, und werden sie dann stolz,
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 so legt man sie in Ketten, und sie werden so gefesselt in des Elends Stricken.
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Dann hält er ihnen vor ihr Treiben, ihre Sünden, daß sie stolz geworden.
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 Und so tut er ihr Ohr der Warnung auf und heißt sie umkehren von Sünden.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Gehorchen sie in Unterwürfigkeit, dann fließen ihre Tage in Glückseligkeit, in Wonne ihre Jahre hin.
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Doch wenn sie nicht gehorchen, rennen sie ins Dunkle und sie sterben in Verblendung.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Ruchlose Leute aber wecken Zorn und rufen nicht um Hilfe, wenn er sie fesselt.
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Hin stirbt so in der Jugendfrische ihre Seele, ihr Leben in der Vollkraft.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 In seinem Elend rettet er den Armen, dieweil er in der Not ihr Ohr eröffnet.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Er lockt auch dich aus der Bedrängnis Rachen. An ihre Stelle träte Freiheit, unbeengt, und deines Tisches Schüssel würde voll von Fett.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Bist du von frevelhaftem Urteil aber voll, dann trifft auch dich gerechtes Urteil.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Denn Zorn verführe dich nicht zu dem Übermaße, der Streit um Lösung soll dich nicht verleiten.
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Wird's dein Geschrei in Ordnung bringen? Unnötig sind ja all die Kraftanstrengungen.
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Nicht wünsche dir die Nacht herbei! An ihre Stelle treten Unruhen.
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Nimm dich in acht und kehre nimmer dich dem Frevel zu! Du hast dazu mehr Lust als zu dem Leiden.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Sieh, Gott ist groß in seiner Macht. Wer ist ein Lehrer gleich wie er?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Wer stellt ihn über seinen Weg zur Rede? Wer sagt nur: 'Du hast schlecht gehandelt'?
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
24 Bedenk, daß du sein Tun des Irrtums zeihst, das andere in Lobliedern besingen!
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Und alle Menschen haben ihre Lust daran; die Sterblichen betrachten es seit fernsten Zeiten.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Sieh, Gott ist alt, weit über unsere Begriffe, und unerforschlich seiner Jahre Zahl.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 Er zählt die Wassertropfen ab, daß sie in seinen Nebel hin als Regen sickern,
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 den Wolken rieseln lassen, auf viele Menschen niederträufelnd.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Wer vollends hätte Einsicht in der Wolken Weite, in das Gedröhne seines Wohngezeltes,
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 wenn er darin sein Rollen weithin tönen läßt und dann des Meeres Quellen niederrinnen?
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Denn damit gibt er Völkern Nahrung, stellt Speise her in großer Menge.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Er birgt den Blitzstrahl in den Händen, befiehlt ihm, wo er einzuschlagen hat.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Er zeigt ihm seinen Freund; den Frevler aber läßt er ihn durchbohren."
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
