Job 34
1 Und wieder hob Elihu an und sprach:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 "Ihr Weisen, höret meine Worte, und ihr Verständigen, leiht mir das Ohr!
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Das Ohr prüft ja die Worte, gleichwie der Gaumen Essen kostet.
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Das Rechte laßt uns wählen und unter uns erkunden: Was ist richtig?
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Gesagt hat Job: 'Ich bin schuldlos, und Gott hat mir mein Recht entzogen.
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 Ich werde um mein Recht betrogen, und meine Qual ist ganz entsetzlich.'
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Wo ist ein solcher Mann wie Job, der Lästerung wie Wasser trinkt
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 und der Gemeinschaft hat mit Übeltätern, mit Frevlern Umgang?
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Er spricht: 'Der Mann hat nichts davon, wenn er mit Gott in Freundschaft lebt.'
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Drum hört mir zu, ihr klugen Leute! Fern sei's, daß Frevel Gott begeht und Unrecht der Allmächtige!
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Nein, nur des Menschen Tun vergilt er ihm, und nach des Mannes Wandel läßt er's ihm ergehen.
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Wahrhaftig, Gott handelt nicht ungerecht, und der Allmächtige beugt nicht das Recht.
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Wem nur auf Erden hat er aufgetragen, wem aufgebürdet irgendeinen Teil der Welt?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Wenn er auf sich nur achtete und seinen Geist und Odem an sich zöge,
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 verginge alles Fleisch zumal; zu Staube würde dann der Mensch.
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Hast du Verstand, dann höre dies, leih meiner Worte Laut dein Ohr!
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Kann denn in Milde, wer das Recht haßt, herrschen? Willst du ihn denn beschuldigen, er sei zu sehr gerecht?
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Ihn, der zu einem König sprechen kann: 'Verworfener!', 'Du Frevler!' zu dem Vornehmen,
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 der nicht Partei für Fürsten nimmt und nicht bevorzugt Reiche vor den Armen. Sie alle sind ja seiner Hände Werk.
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 In einem Augenblicke sterben sie, und mitten in der Nacht wird aufgestört ein Volk und muß davon; Tyrannen setzt man ohne alles Zutun ab.
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Auf eines jeden Weg hinblicken seine Augen, und er sieht eines jeden Schritte.
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Nicht Finsternis, nicht Dunkel ist, wo sich die Übeltäter bergen könnten.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Denn er bestimmt, daß vor Gericht man nicht vor einem Menschen, vielmehr vor Gott erscheinen muß.
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Er kann die Mächtigen zerschmettern ohne lange Untersuchung; an ihre Stelle setzt er andere.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Weil er sie unterscheiden kann von ihren Sklaven, drum stürzt er selbst sie mitten in der Nacht, daß sie vernichtet werden.
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Er geißelt sie wie Missetäter vor aller Augen,
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 weil sie von ihm gewichen, auf keinen seiner Wege Rücksicht nehmen.
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 Sie lassen das Geschrei des Armen zu ihm kommen, daß er der Elenden Geschrei vernehmen muß.
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 Und ruht er einmal aus, wer möchte dies verdammen? Wenn er das Antlitz birgt, wer sieht ihn dann? Er ordnet an bei einem andern Volke und bei andern Leuten,
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 daß nicht ein frevelhafter Mensch darüber herrsche, daß der Zerstreuung nicht ein Volk verfalle.
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 So sollte man zu Gott wohl sagen: 'Ich trage es und will nicht irre werden.
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Belehre Du mich über das, was ich nicht sehe! Und tat ich Böses, will ich's nimmer tun!'
Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Soll etwa er nach deinem Sinn vergelten, weil da das 'Wähle du, nicht ich' so hassest, und du weißt selbst nicht das geringste?
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Mir werden kluge Leute sagen und weise Männer, die mich hören:
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 'Ganz, ohne Einsicht redet Job, und seinen Worten fehlt die Überlegung.'
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Als Muster wird sich Job für alle Zeit bewähren bei Schlechten wegen seiner Art zu folgern.
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Zu seiner schlechten Aufführung fügt er noch einen Frevel; auf uns hier schlägt er ein und redet Freches wider Gott."
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
