Job 32
1 Da hörten die drei Männer auf, dem Job noch weiter zu erwidern, obwohl er selbst sich für gerecht erachtete.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Auf dieses hin geriet in Zorn Elihu, der Sohn des Barachel aus Buz, von Rams Geschlechte. Er wurde über Job sehr aufgebracht, weil er sich gegenüber Gott für ganz gerecht erachtete.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Auch über die drei Freunde ward er zornig, weil sie die rechte Antwort nicht gefunden und Job ins Unrecht setzten.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Elihu aber hatte nur bei Job gewartet, solange jene redeten, weil sie betagter als er waren.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Elihu merkte nun, daß diese drei nichts weiter zu erwidern wußten, und so entbrannte mächtig stark sein Zorn.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Nun hob Elihu an, der Sohn des Barachel aus Buz, und sprach: "Ich bin noch jung an Jahren; aber ihr seid Greise; ich war daher zu schüchtern und scheute mich, bei euch mein Wissen anzubringen.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Ich dachte: Mag das Alter reden, der Jahre Fülle Weisheit lehren!
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Allein der Geist im Menschen ist's, der Odem des Allmächtigen, der sie verständig macht.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Nicht die Betagten sind die Weisesten; noch wissen Greise immer, was das Rechte ist.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Drum sage ich: Hört doch auf mich! Ich möchte kundtun, was ich selber weiß.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Als ich auf eure Rede wartete, da überlegt ich mir eure Beweise. Bis euch die rechten Worte kämen,
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 solange habe über euch ich nachgedacht. Doch keiner von euch überzeugte Job und widerlegte seine Reden.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Sagt nicht: 'Wir fanden Weisheit. Nur Gott vermag ihn zu besiegen, nicht ein Mensch!'
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Nach meiner Ansicht trug er keine treffenden Beweise vor; ich will ihm nicht erwidern mit Worten gleich den eurigen.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Sie sind besiegt, antworten nimmer; sie schoben von sich die Beweise.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 So fange ich denn an, weil sie nicht reden, dieweil sie dastehn ohne jegliche Erwiderung.
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Ich möchte gleichfalls meine Lehre künden und kundtun, was ich selber weiß.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Denn ich bin voll von Worten; mich drängt der Geist in meinem Innern.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Mein Inn'res ist wie festverschlossener Wein, der in den neuen Schläuchen Luft sich macht.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Ich rede, um mir Luft zu machen, tu meine Lippen auf und spreche.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Für keinen Menschen nehme ich Partei und nenne niemandem zulieb die Dinge anders,
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 weil ich es nicht verstehe, die Dinge anders zu benennen. Sonst würde kaum mein Schöpfer mich ertragen."
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
