Job 20

1 Da antwortete Sophar von Naama und sprach:

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

2 "Mich bringen die Gedanken wieder auf den gleichen Punkt; mein Eifer wählt in mir.

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

3 Ich höre schmähliche Belehrung; mir antwortet ein Geist, für den ich kein Verständnis habe.

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

4 Du weißt das nicht, daß schon von altersher, seit Menschen auf der Erde sind,

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

5 der Frevler Jubel gar nicht lange währt, die Freude des Verruchten höchstens einen Augenblick?

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

6 Erhebt er sich bis in den Himmel und streckt sein Haupt bis in die Wolken,

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

7 mit seinem Unterschlupf verschwindet er für alle Zeit. Die eben ihn gesehen, fragen, wo er sei.

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

8 Traumgleich zerfließt er, ohne Spuren, verschwindet wie ein Nachtgesicht.

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

9 Das Auge, das ihn sah, wird ihn nicht wieder schauen, und seine Heimat sieht ihn nimmer.

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

10 Ersatz den Armen seine Kinder leisten; die eignen Hände liefern seine Kinder ab.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

11 Er stand in voller Lebenskraft; nun muß sie mit ihm in den Staub.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

12 Wenn ihm das Böse noch so süß im Munde schmeckt, und birgt er's unter seiner Zunge,

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

13 und spart er's auf und läßt's nicht los, behält es recht in seinem Gaumen,

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

14 dann ändert seine Speise sich in seinem Innern, wird Otterngift in seinem Leibe.

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

15 Er speit das Gut, das er verschlang; aus seinem Leibe treibt es Gott. -

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

16 Er saugt der Nattern Gift; der Viper Zunge tötet ihn. -

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

17 Er labt sich nicht an Strömen, an Bächen voll von Honig und von Milch.

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

18 Er führt zwar sein Erworbenes zum Munde, verschluckt es aber nicht; so, wie's ihm sein Gewinn erlaubt, genießt er's nicht.

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

19 Weil er der Armen Hütten eingerissen, so darf er nichts auf dem geraubten Baugrund bauen.

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

20 Er kannte nie für seinen Bauch Zufriedenheit; in seiner Lust bekam er nie genug.

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

21 Wen zu verzehren er sich vorgenommen, der ist ihm nicht entgangen; drum ist sein Wohlstand nicht von Dauer.

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

22 In vollem Glück befällt ihn Angst; was Elende an Leid bedrückt, kommt über ihn.

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

23 Wenn er sich anschickt, seinen Leib zu füllen, entsendet gegen ihn er seines Zornes Glut, und macht er sich ans Essen, beschießt er ihn von oben.

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

24 Vom eisernen Geschoß wird er durchbohrt; ihn trifft der eherne Bogen.

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

25 Hinein dringt es und kommt heraus aus seinem Rücken. Ein Strahl von Galle fährt heraus; ein Schrecken lagert sich auf ihn.

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

26 Den Seinigen, die er geborgen glaubt, ist alles Unheil aufgespart. Sie frißt ein Feuer, das von selber brennt. Wer noch in seinem Zelte übrig ist, dem geht es schlimm.

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

27 Die Himmel offenbaren seine Schuld; die Erde selbst erhebt sich wider ihn.

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

28 Hinschwinden seines Hauses Einkünfte und Ausgaben an seinem Zornestag.

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

29 Das ist des Frevlers Los vor Gott, des Widerspenstigen Geschick vom Höchsten."

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.