Job 17
1 "Dahin ist meine Lebenskraft, und meine Tage, die verflossen, sind für mich ebensoviel Gräber.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Wahrhaftig! Tadler sind bei mir; mein Auge muß auf ihrem Hader weilen. -
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 Setz ein! Jedoch Du hast schon meinen Einsatz. Wer gäbe sonst mir Handschlag?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 Ihr Herz verschlossest Du der Einsicht; drum darfst Du sie nicht triumphieren lassen.
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 Es hieße, Freunden einen Anteil zuerkennen, die eigenen Kinder aber darben lassen.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 Zum Sprichwort macht er mich für alle Welt; wie einer, dem man ins Gesicht speit, bin ich jetzt.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Die Augen sind vor Kummer blind; wie Schatten schwindet hin mein Leib.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Die 'Frommen' staunen drüber, 'Unschuldige' jubeln über den Verruchten.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Recht fest an ihrem Wege halten die 'Gerechten', aufs neue schöpfen Kräfte diese 'Biederen'.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 Wenn ihr auch allesamt herbeikommt, ich finde keinen Weisen unter euch.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 Hinschwinden meine Tage; dahin sind meine Pläne, die Herzenswünsche.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 Nacht macht man mir für Tag, das Licht noch dunkler als die Finsternis.
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 Muß ich schon in der Unterwelt auf eine Wohnung rechnen, erhalte ich mein Ruhbett in der Finsternis. (Sheol h7585)
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 Und muß ich 'Vater!' zur Verwesung sagen und zum Gewürme 'Mutter!', 'Schwester!',
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 wo bleibt da meine Hoffnung? Wer kann noch Glück für mich erspähen?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
