Job 13
1 "So ist's. So hat's mein Auge auch gesehen, mein Ohr vernommen und gemerkt.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Soviel ihr wisset, weiß ich auch; ich falle gegen euch nicht ab.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Nun will ich mit dem Allerhöchsten reden; mit Gott zu rechten ich begehre.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Ihr freilich, ihr seid Lügenmeister, unnütze Ärzte insgesamt.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Wenn ihr nur endlich schweigen wolltet und das für euch zur Weisheit würde!
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Auf meine Widerrede hört! Aufmerket auf den Vorwurf meiner Lippen!
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Wollt ihr für Gott Verkehrtes reden und ihm zuliebe Lügen sprechen?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Wollt ihr für ihn Partei ergreifen, gar Anwalt sein für Gott?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Wenn er euch richtet, geht's dann gut? Wollt ihr ihn narren, wie man Menschen narrt?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Er gibt euch scharfen Tadel, wenn hinterrücks Partei ihr nehmet.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Wird euch nicht seine Hoheit betäuben; befällt euch nicht sein Schrecken?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Zerstäubt sind euere Beweise, und euere Bekräftigungen sind gar tönern.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Vor mir nur schweigt! Denn ich muß reden. Es komme über mich, was wolle!
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Warum soll ich mein Fleisch in meine Zähne nehmen? Ich lege auf die flache Hand mein Leben.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Ja, mag er mich auch töten; ich zittere nicht davor; auf jeden Fall will ich vor ihm verteidigen meinen Wandel.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Da muß er selber mir zum Sieg verhelfen; vor ihn kommt ja kein Ruchloser.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Aufmerksam hört auf meine Rede! Ich will's euch selbst beweisen.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Ich lege meinen Rechtsfall vor. Ich weiß gewiß, ich werd's gewinnen.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Kann einer etwas gegen mich beweisen, ich würde schweigend willig sterben.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Nur zweierlei tu mir nicht an! Sonst muß ich mich vor Deinem Antlitz bergen:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Stell Deine Macht vor mir beiseite! Und Deine Furchtbarkeit erschrecke nimmer mich!
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Dann klage Du, und ich will mich verteidigen. Dann rede ich; Du aber widerlege mich!
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Wie groß ist meine Schuld und mein Vergehen? Mein ganzes Unrecht laß mich wissen!
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Warum birgst Du Dein Angesicht, erachtest mich für Deinen Feind?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Ein welkes Blatt, das schreckst Du auf. Dem dürren Strohhalm jagst Du nach.
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 Du rechnest mir Vergangenes auf und weisest mir die Jugendsünden nach.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Du legst mir meine Füße in den Block, verwahrst mir alle Schritte; um meine Fußgelenke ziehst Du einen Ring. -
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 Er aber gleicht dem Wurmfraß, der in Stücke fällt, und einem Kleid, an dem die Motte zehrt."
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
