Psalm 88
1 Ein Lied, ein Psalm von den Söhnen Korahs; dem Vorsänger, nach Machalath Leannoth; ein Maskil, von Heman, dem Esrachiter. Jehova, Gott meiner Rettung! Des Tages habe ich geschrieen und des Nachts vor dir.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Es komme vor dich mein Gebet! Neige dein Ohr zu meinem Schreien!
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Ich bin gerechnet zu denen, die in die Grube hinabfahren; ich bin wie ein Mann, der keine Kraft hat;
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 unter den Toten hingestreckt, gleich Erschlagenen, die im Grabe liegen, derer du nicht mehr gedenkst; denn sie sind von deiner Hand abgeschnitten.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Du hast mich in die tiefste Grube gelegt, in Finsternisse, in Tiefen.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Auf mir liegt schwer dein Grimm, und mit allen deinen Wellen hast du mich niedergedrückt. (Sela)
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Meine Bekannten hast du von mir entfernt, hast mich ihnen zum Greuel gesetzt; ich bin eingeschlossen und kann nicht herauskommen.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Mein Auge verschmachtet vor Elend; zu dir, Jehova, habe ich jeden Tag gerufen, zu dir habe ich meine Hände ausgebreitet.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Wirst du an den Toten Wunder tun? Oder werden die Schatten aufstehen, dich preisen? (Sela)
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Wird deine Güte erzählt werden im Grabe, im Abgrund deine Treue?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Werden in der Finsternis bekannt werden deine Wunder, und deine Gerechtigkeit in dem Lande der Vergessenheit?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Ich aber, Jehova, schreie zu dir, und am Morgen kommt mein Gebet dir zuvor.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Warum, Jehova, verwirfst du meine Seele, verbirgst dein Angesicht vor mir?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Elend bin ich und verscheidend von Jugend auf; ich trage deine Schrecken, bin verwirrt.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Deine Zorngluten sind über mich hingegangen, deine Schrecknisse haben mich vernichtet.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 Sie haben mich umringt wie Wasser den ganzen Tag, sie haben mich umgeben allesamt.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Freund und Genossen hast du von mir entfernt; meine Bekannten sind Finsternis.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
