Job 21
1 Und Hiob antwortete und sprach:
A odpovídaje Job, řekl:
2 Höret, höret meine Rede! Und dies ersetze eure Tröstungen.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Ertraget mich, und ich will reden, und nachdem ich geredet habe, magst du spotten.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Richtet sich meine Klage an einen Menschen? Oder warum sollte ich nicht ungeduldig sein?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Wendet euch zu mir und entsetzet euch, und leget die Hand auf den Mund!
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Ja, wenn ich daran denke, so bin ich bestürzt, und Schauder erfaßt mein Fleisch.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Warum leben die Gesetzlosen, werden alt, nehmen gar an Macht zu?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Ihr Same steht fest vor ihnen, mit ihnen, und ihre Sprößlinge vor ihren Augen.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Ihre Häuser haben Frieden, ohne Furcht, und Gottes Rute ist nicht über ihnen.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Sein Stier belegt und befruchtet sicher, seine Kuh kalbt und wirft nicht fehl.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Ihre Buben schicken sie aus gleich einer Herde, und ihre Knaben hüpfen umher.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Sie erheben die Stimme bei Tamburin und Laute und sind fröhlich beim Klange der Schalmei.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13 In Wohlfahrt verbringen sie ihre Tage, und in einem Augenblick sinken sie in den Scheol hinab. (Sheol h7585)
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 Und doch sprechen sie zu Gott: Weiche von uns! Und nach der Erkenntnis deiner Wege verlangen wir nicht.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Was ist der Allmächtige, daß wir ihm dienen sollten, und was nützt es uns, daß wir ihn angehen? -
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Siehe, ihre Wohlfahrt steht nicht in ihrer Hand. Der Rat der Gesetzlosen sei fern von mir!
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Wie oft geschieht es, daß die Leuchte der Gesetzlosen erlischt und ihr Verderben über sie kommt, daß er ihnen Schlingen zuteilt in seinem Zorn,
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 daß sie wie Stroh werden vor dem Winde, und wie Spreu, die der Sturmwind entführt?
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Gott spart, saget ihr, sein Unheil auf für seine Kinder. Er vergelte ihm, daß er es fühle!
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Seine Augen sollen sein Verderben sehen, und von dem Grimme des Allmächtigen trinke er!
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Denn was liegt ihm an seinem Hause nach ihm, wenn die Zahl seiner Monde durchschnitten ist? -
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Kann man Gott Erkenntnis lehren, da er es ja ist, der die Hohen richtet?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Dieser stirbt in seiner Vollkraft, ganz wohlgemut und sorglos.
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 Seine Gefäße sind voll Milch, und das Mark seiner Gebeine ist getränkt.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Und jener stirbt mit bitterer Seele und hat des Guten nicht genossen.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Zusammen liegen sie im Staube, und Gewürm bedeckt sie.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Siehe, ich kenne eure Gedanken, und die Anschläge, womit ihr mir Gewalt antut.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 Denn ihr saget: Wo ist das Haus des Edlen, und wo das Wohngezelt der Gesetzlosen?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Habt ihr nicht befragt, die des Weges vorüberziehen? Und erkennet ihr ihre Merkmale nicht:
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 daß der Böse verschont wird am Tage des Verderbens, daß am Tage der Zornesfluten sie weggeleitet werden?
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Wer wird ihm ins Angesicht seinen Weg kundtun? Und hat er gehandelt, wer wird es ihm vergelten?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Und er wird zu den Gräbern hingebracht, und auf dem Grabhügel wacht er.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Süß sind ihm die Schollen des Tales. Und hinter ihm her ziehen alle Menschen, und vor ihm her gingen sie ohne Zahl. -
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Wie tröstet ihr mich nun mit Dunst? Und von euren Antworten bleibt nur Treulosigkeit übrig.
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
