1 Korinther 14

1 Strebet nach der Liebe; [O. Jaget der Liebe nach] eifert aber um die geistlichen Gaben, vielmehr aber, daß ihr weissaget.

Ať je tedy u vás láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost tlumočit Boží slovo.

2 Denn wer in einer Sprache [O. Zunge] redet, redet nicht Menschen, sondern Gott; denn niemand versteht [W. hört] es, im Geiste aber redet er Geheimnisse.

Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice k Bohu, ale lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí.

3 Wer aber weissagt, redet den Menschen zur Erbauung und Ermahnung [O. Ermunterung] und Tröstung.

Jestliže však někdo promluví prorocky, posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují je a podněcují.

4 Wer in einer Sprache redet, erbaut sich selbst; wer aber weissagt, erbaut die Versammlung.

Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto srozumitelné poselství buduje křesťanské společenství.

5 Ich wollte aber, daß ihr alle in Sprachen redetet, vielmehr aber, daß ihr weissagtet. Wer aber weissagt, ist größer, als wer in Sprachen redet, es sei denn, daß er es auslege, auf daß die Versammlung Erbauung empfange.

Ne že bych vám nepřál, abyste třeba všichni mluvili cizími jazyky, ale přednost dávám tomu, abyste Boží slovo přinášeli srozumitelně. Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu může každý rozumět.

6 Jetzt aber, Brüder, wenn ich zu euch komme und in Sprachen rede, was werde ich euch nützen, wenn ich nicht zu euch rede, entweder in Offenbarung oder in Erkenntnis oder in Weissagung oder in Lehre?

Řekněte sami: k čemu by vám bylo, kdybych mluvil jazyky pro vás nesrozumitelnými a nevyložil současně, v čem je poučení, co má smysl vzdělávací a co prorocký?

7 Doch auch die leblosen Dinge, die einen Ton von sich geben, es sei Pfeife oder Harfe, wenn sie den Tönen keinen Unterschied geben, wie wird man erkennen, was gepfiffen oder geharft wird?

Podívejte se na hudební nástroj – třeba harfu nebo varhany. Kdyby se rozezvučely všemi tóny najednou, kdo by v tom poznal nějakou melodii?

8 Denn auch wenn die Posaune [O. Trompete] einen undeutlichen Ton gibt, wer wird sich zum Kampfe rüsten?

Anebo polnice: když zatroubí nezřetelně, kdo rozezná signál k boji?

9 Also auch ihr, wenn ihr durch die Sprache [O. Zunge] nicht eine verständliche Rede gebet, wie wird man wissen, was geredet wird? denn ihr werdet in den Wind reden.

Stejně tak vaše řeč: není-li srozumitelná, nikomu nic nedá. Mluvíte do větru.

10 Es gibt vielleicht so und so viele Arten von Stimmen in der Welt, und keine Art ist ohne bestimmten Ton.

Na světě se mluví stovkami různých jazyků a kdo je zná, krásně se jimi dorozumí.

11 Wenn ich nun die Bedeutung [W. Kraft] der Stimme nicht weiß, so werde ich dem Redenden ein Barbar [S. die Anm. zu Apg. 28,2] sein, und der Redende für mich ein Barbar.

Když ale na mne mluví někdo slovy, jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci.

12 Also auch ihr, da ihr um geistliche Gaben [W. um Geister] eifert, so suchet, daß ihr überströmend seid zur Erbauung der Versammlung.

Vím, že usilujete o duchovní obdarování. Snažte se tedy vyniknout hlavně v tom, co pomáhá budovat církev.

13 Darum, wer in einer Sprache redet, bete, auf daß er es auslege.

Proto radím tomu, kdo mluví neznámým jazykem: modli se, abys uměl vyložit, co říkáš.

14 Denn wenn ich in einer Sprache bete, so betet mein Geist, aber mein Verstand ist fruchtleer.

Když totiž někdo hovoří takovým jazykem, modlí se sice jeho duch, ale bez účasti rozumu.

15 Was ist es nun? Ich will beten mit dem Geiste, aber ich will auch beten mit dem Verstande; ich will lobsingen mit dem Geiste, aber ich will auch lobsingen mit dem Verstande.

Co s tím? I já se chci modlit vroucně, ale tak, abych se zároveň modlil rozumem. A když zpívám k Boží oslavě, chci ho chválit i svým rozumem.

16 Sonst, wenn du mit dem Geiste preisen wirst, wie soll der, welcher die Stelle des Unkundigen [O. Ungelehrten, Einfältigen; so auch v 23. 24.] einnimmt, das Amen sprechen zu deiner Danksagung, da er ja nicht weiß, was du sagst?

Jak by mohl obyčejný posluchač připojit svůj souhlas k modlitbě, kdyby nerozuměl jejím slovům? I kdyby byla sebeupřímnější, nic z ní nemá.

17 Denn du danksagst wohl gut, aber der andere wird nicht erbaut.

18 Ich danke Gott, ich rede mehr in einer Sprache als ihr alle.

Jsem vděčný Bohu, že mne tímto darem obdaroval víc, než kohokoliv z vás.

19 Aber in der Versammlung will ich lieber fünf Worte reden mit meinem Verstande, auf daß ich auch andere unterweise, als zehntausend Worte in einer Sprache.

Přesto ve shromáždění povím raději pět srozumitelných vět než tisíce slov nesrozumitelných.

20 Brüder, seid nicht Kinder am Verstande, sondern an der Bosheit seid Unmündige, am Verstande aber werdet Erwachsene. [W. Vollkommene; im Griech. für "Erwachsene" gebraucht]

Bratři, nebuďte dětinští. Zlo ať je vám cizí jako nemluvňatům, ale jinak myslete jako dospělí lidé.

21 Es steht in dem Gesetz geschrieben: "Ich will in anderen Sprachen [Eig. durch Leute anderer Zunge] und durch andere Lippen zu diesem Volke reden, und auch also werden sie nicht auf mich hören, spricht der Herr." [Jes. 28,11. 12.]

Ve starozákonním proroctví říká Bůh: „Pošlu k nim cizince, aby k nim promluvili cizím jazykem, ale ani těm nebudou naslouchat.“

22 Daher sind die Sprachen zu einem Zeichen, nicht den Glaubenden, sondern den Ungläubigen; die Weissagung aber nicht den Ungläubigen, sondern den Glaubenden.

Ten nesrozumitelný jazyk tedy sotva někoho přivede k víře; a kdo již křesťanem je, potřebuje taky slyšet spíš jasné Boží pravdy.

23 Wenn nun die ganze Versammlung an einem Orte zusammenkommt und alle in Sprachen reden, und es kommen Unkundige oder Ungläubige herein, werden sie nicht sagen, daß ihr von Sinnen seid?

Představte si, že se sejdete, každý z vás bude mluvit jiným jazykem a teď mezi vás přijde nezasvěcený nebo nevěřící člověk. Neřekne si, že vám nejspíš přeskočilo?

24 Wenn aber alle weissagen, und irgend ein Ungläubiger oder Unkundiger kommt herein, so wird er von allen überführt, von allen beurteilt;

Když ale všichni budete tlumočit Boží pravdu jasnou řečí, pak to, co nahodilý host uslyší, zasáhne jeho svědomí.

25 das Verborgene seines Herzens wird offenbar, und also, auf sein Angesicht fallend, wird er Gott anbeten und verkündigen, daß Gott wirklich unter euch ist.

Bude usvědčován a jeho nejtajnější myšlenky budou odkrývány, takže padne na kolena a vyzná: Mezi vámi je určitě Bůh!

26 Was ist es nun, Brüder? Wenn ihr zusammenkommet, so hat ein jeder von euch einen Psalm, hat eine Lehre, hat eine Sprache, hat eine Offenbarung, hat eine Auslegung; alles geschehe zur Erbauung.

Jaký závěr z toho udělat? Když se sejdete, jeden poslouží zpěvem, jiný poučením, další poselstvím od Boha a další zase jeho výkladem. Pro všechny tu platí jediné pravidlo: aby to, co dělají, bylo k prospěchu celé obci věřících.

27 Wenn nun jemand in einer Sprache redet, so sei es zu zwei oder höchstens drei und nacheinander, und einer lege aus.

Pokud jde o mluvení cizím jazykem, ať tedy mluví nejvýše dva nebo tři, ale pěkně jeden po druhém a zároveň ať to někdo překládá.

28 Wenn aber kein Ausleger da ist, so schweige er in der Versammlung, rede aber sich selbst und Gott.

Když se nenajde nikdo, kdo by byl schopen to učinit, ať toho mluvící raději nechá nebo mluví s Bohem potichu, sám pro sebe.

29 Propheten aber laßt zwei oder drei reden, und die anderen laßt urteilen.

Také ti, kterým se dostálo zvláštního Božího poselství, ať hovoří jen dva nebo tři, ostatní ať o něm uvažují.

30 Wenn aber einem anderen, der dasitzt, eine Offenbarung wird, so schweige der erste.

Jestliže Bůh odhalí něco dalšímu z přítomných, zatímco předchozí ještě mluví, má mu být postoupeno slovo. Tak se dostane na všechny, kdo mají co říci pro pomoc a povzbuzení ostatním.

31 Denn ihr könnt einer nach dem anderen alle weissagen, auf daß alle lernen und alle getröstet [O. ermahnt] werden.

32 Und die Geister der Propheten sind den Propheten untertan.

Pamatujte, že kdo mluví z Božího pověření, umí se také odmlčet a čekat, až na něj zase přijde řada.

33 Denn Gott ist nicht ein Gott [O. Denn er ist nicht der Gott] der Unordnung, sondern des Friedens, wie in allen Versammlungen der Heiligen.

Bůh si nelibuje ve zmatku a hluku, ale v řádu a pokoji.

34 Eure Weiber sollen [O. sondern des Friedens. Wie in allen Versammlungen der Heiligen, sollen eure Weiber usw.] schweigen in den Versammlungen, denn es ist ihnen nicht erlaubt zu reden, sondern unterwürfig zu sein, wie auch das Gesetz sagt.

Zatím jsem se nikde nesetkal s tím, aby ženy zasahovaly do průběhu křesťanských shromáždění. Ať to tedy nedělají ani u vás.

35 Wenn sie aber etwas lernen wollen, so sollen sie daheim ihre eigenen Männer fragen; denn es ist schändlich für ein Weib, in der Versammlung zu reden.

Pro ně je vhodnější přijímat usnesení mužů než s nimi diskutovat; konečně jim to ukládá i zákon.

36 Oder ist das Wort Gottes von euch ausgegangen? oder ist es zu euch allein gelangt?

Jestli se jim něco nezdá, ať si to nechají doma vyložit od manžela a nedohadují se na veřejnosti. Někomu se to jistě nebude líbit, ale nemyslete si, že právě vy v Korintu rozumíte všemu nejlíp. Nejste první ani jediní, kdo přijali Krista za svého pána.

37 Wenn jemand sich dünkt, ein Prophet zu sein oder geistlich, so erkenne er, was ich euch schreibe, daß es ein Gebot des Herrn ist.

A jestli někdo tam u vás tvrdí, že má zvláštní nadání slyšet Boží hlas a jiné schopnosti z Božího Ducha, měl by tím spíš pochopit, že to, co vám říkám, pochází od Boha.

38 Wenn aber jemand unwissend ist, so sei er unwissend.

Kdo to odmítá uznat, ten sám nemá nárok na uznání.

39 Daher, Brüder, eifert danach zu weissagen, und wehret nicht, in Sprachen zu reden.

Tak tedy, milí bratři, proste Boha o to, abyste mohli hlásat jeho pravdy. Nebraňte mluvit cizími jazyky,

40 Alles aber geschehe anständig und in Ordnung.

ale všechno ať má svůj pořádek a kázeň.