Psalm 88
1 Ein Psalm der Söhne Korahs. Dem Sangmeister, nach schwermütiger Weise mit gedämpfter Stimme vorzutragen: eine Betrachtung Hemans, des Esrahiters. Jahwe, du Gott meines Heils, / Tagsüber hab ich schon immer geschrien, / Des Nachts liege ich vor dir.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Mein Gebet möge vor dich kommen! / Neige dein Ohr meinem lauten Flehn!
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Man zählt mich schon denen zu, die in die Grube hinunterfahren; / Ich bin wie ein Mann ohne Lebenskraft.
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 Unter den Toten ist mein Lager; / Ich gleiche Erschlagnen, die im Grabe ruhn, / Deren du nicht mehr gedenkst — / Sie sind ja getrennt von deiner Hand.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Du hast mich gelegt in die unterste Grube, / In dichte Finsternis und in die Tiefen.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Auf mir lastet dein Grimm; / All deine Wogen drücken mich nieder. (Sela)
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Meine Freunde hast du von mir entfernt, / Du hast mich ihnen zum Abscheu gemacht. / Ich bin eingeschlossen, kann nicht hinaus.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Mein Auge verschmachtet vor Elend. / Ich rufe dich, Jahwe, tagtäglich an, / Breite zu dir meine Hände aus:
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Tust du denn für die Toten Wunder? / Erheben sich Schatten, um dir zu danken? (Sela)
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Erzählt man im Grabe von deiner Güte, / Von deiner Treue im Totenreich?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Wird in der Finsternis dein Wunderwalten kund / Und deine Gerechtigkeit im Land des Vergessens?"
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Ich aber schreie, o Jahwe, zu dir, / Schon morgens begrüßt dich mein Gebet:
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 "Warum denn, Jahwe, verwirfst du mich, / Verhüllest vor mir dein Angesicht?"
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Ich bin ja so elend: hinsterbend von Jugend auf. / Das schreckliche Los, das du mir bestimmt, / Ich hab es ertragen — nun bin ich erschöpft!
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Deine Zornesgluten gehn über mich; / Es vernichten mich deine Schrecken.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 Wie Wasser umgeben sie mich allezeit, / Umringen mich allzumal.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Du hast alle Lieben von mir entfernt, / Mir bleibt als Freund nur — die Finsternis!
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
