Psalm 64

1 Dem Sangmeister. Ein Psalm Davids.

Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

2 Hör, Elohim, mein klagendes Rufen, / Vor dem schrecklichen Feinde bewahre mein Leben!

Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

3 Schütze mich vor der Frevler Rotte, / Vor dem lärmenden Haufen der Übeltäter!

Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

4 Sie schärfen ihre Zunge wie Schwerter, / Spannen als Pfeile verwundende Reden.

Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

5 Sie schießen heimlich den Frommen, / Treffen ihn plötzlich ohne Scheu.

Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

6 Sie nehmen sich fest das Böse vor; / Sie beschließen, Schlingen zu legen, / Und fragen: "Wer wird sie sehn?"

Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

7 Sie erdenken Frevel: "Wir haben's vollendet, der Plan ist ersonnen!" / Eines jeden Herz ist ein Abgrund.

Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

8 Aber da trifft sie Gott mit dem Pfeil: / Plötzlich sind ihre Wunden da!

A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

9 Ihre eigne Zunge bringt sie zu Fall. / Die auf sie sehen, schütteln den Kopf.

I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

10 Da fürchten sich alle, / Verkünden das Tun Elohims / Und betrachten sein Werk. Der Gerechte freut sich in Jahwe und fliehet zu ihm. / Sein rühmen sich alle redlichen Herzen.

Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.