Psalm 44
1 Dem Sangmeister. Eine Betrachtung der Söhne Korahs.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Elohim, mit unsern Ohren haben wir gehört, / Unsre Väter haben uns erzählt, / Was du in ihren Tagen getan, / In den Tagen der Vorzeit:
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Du hast mit deiner Hand die Heiden vertrieben und sie gepflanzt; / Du hast Völker zerschlagen, sie ausgebreitet.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Denn nicht durch ihr Schwert ward ihnen das Land, / Und nicht ihr Arm half ihnen zum Sieg, / Nein, deine Rechte, dein Arm, das Licht deines Angesichts. / Denn du hattest sie lieb.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Du, Elohim, du bist mein König, / Entbiete Hilfe für Jakob.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 Mit dir zerstoßen wir unsre Dränger, / Zertreten die Feinde in deinem Namen.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 Denn nicht vertrau ich auf meinen Bogen, / Mein Schwert verschafft mir nicht Hilfe.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 Nein, du hilfst uns von unsern Drängern, / Und unsre Hasser verstörest du.
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Allzeit rühmen wir uns Elohims, / Deinen Namen preisen wir ewig. (Sela)
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Und doch verwirfst du uns, bringst uns in Schmach, / Ziehst nicht mehr aus mit unsern Heeren.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Du lässest uns fliehn vor unserm Feind, / Und unsre Hasser plündern uns aus.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Du lässest uns wie Schafe verschlingen, / Und unter die Heiden zerstreuest du uns.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Um ein Spottgeld verkaufst du dein Volk / Und forderst für sie nicht hohen Preis.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Unsern Nachbarn machest du uns zur Schmach, / Zum Hohn und Gelächter ringsumher.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 Du machst uns zum Spottlied unter den Heiden, / Und die Völker schütteln den Kopf über uns.
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 Allzeit denk ich an meine Schmach, / Und Scham bedeckt mein Angesicht,
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 Weil ich die Schmäher und Lästerer hören, / Die Feinde und Rachgierigen sehen muß.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 All dies hat uns getroffen, obwohl wir dein nicht vergessen / Noch deinen Bund gebrochen haben.
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 Es ist unser Herz nicht abgefallen, / Unser Schritt nicht gewichen von deinem Pfad,
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Daß du uns (nun zur Strafe) zerschlägst an der Schakalstätte / Und uns umhüllest mit Todesschatten.
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 Hätten wir des Namens unsers Gottes vergessen, / Unsre Hände gebreitet zum fremden Gott:
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Würde Elohim das nicht durchschaun? / Er kennt ja des Herzens Geheimnis.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Nein, deinetwegen werden wir täglich gemordet, / Wie Schafe der Schlachtbank achtet man uns.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Wach auf! Warum schläfst du, Herr? / Erwache, verwirf nicht auf immer!
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Warum verbirgst du dein Angesicht, / Denkst nicht unsers Elends und Druckes?
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Denn in den Staub gebeugt ist unsre Seele, / Es klebt unser Leib am Boden. Auf! Hilf uns! / Errett uns um deiner Gnade willen!
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
