Psalm 147
1 Lobet Jah! / Denn köstlich ist's, unsern Gott zu preisen; / Ja, lieblich ist's, es ziemt sich Lobgesang.
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Jahwe bauet Jerusalem, / Die Vertriebnen Israels sammelt er wieder.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 Er heilt die zerbrochnen Herzen, / Und ihre Wunden verbindet er.
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 Er bestimmt den Sternen ihre Zahl, / Sie alle ruft er bei Namen.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Groß ist unser Herr und reich an Kraft, / Seine Einsicht ist unermeßlich.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Den Duldern hilft Jahwe auf, / Aber Frevler erniedrigt er tief zu Boden.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Stimmt für Jahwe ein Danklied an, / Spielt unserm Gott auf der Zither!
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 Er bedeckt den Himmel mit Wolken, / Er spendet Regen der Erde, / Läßt Gras auf den Bergen sprossen.
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 Er gibt dem Vieh sein Futter, / Den jungen Raben, wenn sie schrein.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Nicht an des Rosses Stärke hat er Gefallen, / Er hat nicht Lust an des Mannes Beinen.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Lust hat Jahwe an seinen Frommen, / Die da harren auf seine Huld.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Preise, Jerusalem, Jahwe, / Lobe, Zion, deinen Gott!
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 Denn er hat deiner Tore Riegel gestärkt, / Hat deine Kinder gesegnet in dir.
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 Er hat deinem Lande Frieden geschenkt, / Dich mit dem besten Weizen gesättigt.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Er sendet sein Machtwort nieder zur Erde, / Eilend läuft sein Gebot.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 Er gibt Schnee wie Wolle, / Streut Reif wie Asche aus.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 Er wirft seinen Hagel herab in Stücken: / Wer hält vor seiner Kälte stand?
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Sendet er aber sein Wort, so zerschmelzt er sie. / Er läßt seinen Tauwind wehn, so rinnen Gewässer.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Er hat für Jakob sein Wort verkündet, / Seine Satzungen und Rechte für Israel.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 So hat er sonst keinem Volke getan; / Drum kennen sie auch seine Rechte nicht. / Lobt Jah!
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
