Psalm 139
1 Dem Sangmeister. Ein Psalm Davids. / Jahwe, du hast mich durchforscht und erkannt:
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Du weißt, wann ich sitze und wann ich aufstehe; / Mein Denken und Streben kennst du sogar, / Noch eh es mir klar geworden.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Du siehst, wann ich wandre und wann ich mich niederlege, / Mit all meinen Wegen bist du vertraut.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Denn es ist kein Wort auf meiner Zunge — / Sieh, o Jahwe, du weißt es ganz.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Von allen Seiten hältst du mich umschlossen, / Du hast deine Hand auf mich gelegt.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Dies Wissen ist mir zu wunderbar, / Zu hoch: ich kann mich ihm nicht entziehn.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Wohin soll ich gehn vor deinem Geist, / Wohin vor deinem Antlitz fliehn?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Wenn ich in den Himmel stiege — du wärest da; / Und wollt ich mir im Totenreich ein Lager bereiten — / Dort wärest du auch. (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Flög ich auf Flügeln der Morgenröte, / Wollt ich weilen am Ende des Meers:
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Auch da würde deine Hand mich leiten / Und deine Rechte mich fassen.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Spräche ich: "Dunkel umhülle mich ganz, / Das Licht um mich her: es werde zur Nacht!" —
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Auch Dunkel ist dir nicht zu dunkel; / Die Nacht vielmehr — sie leuchtet sogar wie der Tag, / Das Dunkel ist ebenso wie das Licht.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Denn du hast meine Nieren gebildet, / Du hast mich gewoben im Mutterleib.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Ich danke dir, daß ich so erstaunlich wunderbar entstanden bin: / Wunderbar sind ja auch sonst deine Werke, / Und meine Seele erkennt es wohl.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Nicht war dir mein Wesen unbekannt, / Als ich im Verborgnen bereitet ward, / Gewirkt in den Tiefen der Erde.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Schon meinen Fruchtkeim haben deine Augen gesehn; / Und auf dein Buch wurden alle geschrieben: / Die Tage, die mir bestimmt, / Eh noch einer von ihnen erschienen war.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Wie sind mir so köstlich, Gott, deine Gedanken, / Wie ist ihre Zahl so gewaltig!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Wollt ich sie zählen — sie wären mehr als Sand: / Ich bin erwacht und bin noch bei dir.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Möchtest du doch, Eloah, die Frevler töten! / Und "ihr Blutmenschen, weicht von mir!"
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Sie reden in Arglist von dir, / Mißbrauchen zu Lug deinen Namen — sie, die Feinde!
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Sollt ich nicht hassen, Jahwe, die dich hassen, / Nicht Abscheu empfinden vor denen, die dir widerstreben?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Ich hasse sie mit dem größten Haß: / Sie gelten mir als Feinde.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Erforsche mich, Gott, und erkenne mein Herz, / Prüf mich, erkenne meine Gedanken!
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Sieh, ob ich neige zu unheilvollem Wandel, / Und leite mich auf den Ewigkeitsweg!
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
