Proverbes 5
1 Mon fils, sois attentif à ma sagesse, et à ma prudence incline ton oreille,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 Afin que tu veilles sur tes pensées, et que tes lèvres conservent la discipline. Prends garde à l’artifice fallacieux de la femme;
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Car c’est un rayon distillant le miel, que les lèvres d’une prostituée, et plus brillant que l’huile est son gosier;
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Mais ses derniers moments sont amers comme l’absinthe, et perçants comme un glaive à deux tranchants.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Ils ne marchent point par le sentier de la vie: ses pas sont incertains, et on ne peut les découvrir.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Maintenant donc, mon fils, écoute-moi, et ne t’écarte pas des paroles de ma bouche.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Eloigne d’elle ta voie, et ne t’approche pas de la porte de sa maison.
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Ne donne pas à des étrangers ton honneur, et tes années à un cruel vengeur,
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 De peur que des étrangers ne soient comblés de tes biens, et que tes travaux n’aillent dans la maison d’un autre,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 Et que tu ne gémisses à la fin, quand tu auras consumé tes chairs et ton corps; et que tu ne dises:
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 D’où vient que j’ai déteste la discipline, et qu’aux remontrances n’a pas acquiescé mon cœur,
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Et que je n’ai pas écouté la voix de ceux qui m’instruisaient, et qu’à mes maîtres je n’ai pas incliné mon oreille?
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 J’ai été presque dans toute sorte de maux au milieu de l’assemblée et de la réunion.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Bois de l’eau de ta citerne, et de l’eau vive de ton puits:
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Que les cours de tes fontaines soient dirigés au dehors; et dans les rues partage tes eaux.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Possède-les seul, et que des étrangers n’y aient point de part avec toi.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Que ta source soit bénie; et réjouis-toi avec la femme de ta jeunesse;
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Qu’elle te soit une biche très chère, un très agréable faon; que ses charmes t’enivrent en tout temps; et que dans son amour soit toujours ta joie.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Pourquoi, mon fils, seras-tu séduit par une étrangère, et reposeras-tu dans le sein d’une autre?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Le Seigneur regarde les voies de l’homme, et il considère tous ses pas.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Ses iniquités saisissent l’impie, et par les liens de ses propres péchés, il est enchaîné.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Il mourra, parce qu’il n’a pas eu de discipline, et c’est par l’excès de sa folie qu’il sera trompé.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
