Proverbes 25
1 Voici encore des paraboles de Salomon, qu’ont recueillies les hommes d’Ezéchias, roi de Juda.
Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
2 La gloire de Dieu est de cacher la parole, la gloire des rois, de scruter le discours.
Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
3 Le ciel en haut et la terre en bas, et le cœur des rois est impénétrable.
Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
4 Ôte la rouille de l’argent, et il en sortira un vase très pur.
Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
5 Ôte l’impiété de devant le roi, et par la justice s’affermira son trône.
Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
6 Ne parais pas chercher la gloire devant le roi, et ne te tiens pas parmi les grands.
Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
7 Car il vaut mieux qu’on te dise: Monte ici, que d’être humilié devant le prince.
Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
8 Ce que tes yeux ont vu, ne le publie pas aussitôt dans une querelle; de peur que dans la suite, tu ne puisses réparer ton tort, lorsque tu auras déshonoré ton ami.
Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
9 Traite ton affaire avec ton ami, et ne révèle pas un secret à un étranger;
Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
10 De peur qu’il ne t’insulte, lorsqu’il t’aura appris, et qu’il ne cesse de te le reprocher. La faveur et l’amitié délivrent; conserve-les, afin que tu ne deviennes pas répréhensible.
Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
11 Comme sont les pommes d’or, sur des lits d’argent, ainsi est celui qui dit une parole en son temps.
Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
12 C’est un pendant d’oreille d’or, et une perle brillante que celui qui reprend un sage et une oreille obéissante.
Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
13 Comme la fraîcheur de la neige, au jour de la moisson, ainsi est un messager fidèle pour celui qui l’a envoyé; il fait reposer son âme.
Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
14 Des nuages, du vent et point de pluie à la suite, tel est l’homme qui se vante et ne remplit pas ses promesses.
Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
15 Par la patience, un prince se laissera fléchir, et une langue douce brisera la dureté.
Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
16 Tu as trouvé du miel: mange ce qui te suffit de peur que, rassasié, tu ne le vomisses.
Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
17 Éloigne ton pied de la maison de ton prochain; de peur qu’un jour, rassasié de toi, il ne te haïsse.
Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
18 Un trait, un glaive, une flèche acérée, tel est l’homme qui, contre son prochain, dit un faux témoignage.
Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
19 Une dent cariée, un pied lassé, tel est celui qui espère en un infidèle au jour de l’angoisse,
Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
20 Et qui perd son manteau au jour du froid. Il met du vinaigre dans du nitre, celui qui chante des cantiques à un cœur très mauvais. Comme la teigne au vêtement et le ver au bois, ainsi la tristesse de l’homme nuit à son cœur.
Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
21 Si ton ennemi a faim, donne-lui à manger: s’il a soif, donne-lui de l’eau à boire;
Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
22 Car tu amasseras des charbons ardents sur sa tête; et le Seigneur te le rendra.
Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
23 Le vent d’aquilon dissipe les pluies, et le visage triste, la langue médisante.
Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
24 Mieux vaut demeurer sur l’angle d’un toit qu’avec une femme querelleuse, et dans une maison commune.
Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
25 C’est de l’eau fraîche à une âme altérée, qu’une bonne nouvelle venant d’une terre éloignée.
Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
26 Une fontaine troublée avec le pied, et une source corrompue, tel est le juste qui tombe devant l’impie.
Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
27 Comme manger beaucoup de miel n’est pas une bonne chose; ainsi celui qui scrute la majesté sera accablé par la gloire.
Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
28 Comme est une ville ouverte, et sans enceinte de murailles; ainsi est l’homme qui ne peut, en parlant, retenir son esprit.
Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.
