Marc 7
1 Et les pharisiens et quelques scribes venus de Jérusalem, s’assemblèrent auprès de Jésus;
I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
2 Et ayant vu quelques-uns de ses disciples manger du pain avec des mains impures, c’est-à-dire qui n’avaient pas été lavées, ils les en blâmèrent.
A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
3 Car les pharisiens et tous les Juifs ne mangent point sans s’être souvent lavé les mains, gardant la tradition des anciens.
Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
4 Et lorsqu’ils reviennent de la place publique, ils ne mangent point non plus sans s’être lavés; et il y a encore beaucoup d’autres pratiques qu’ils tiennent de la tradition, et qu’ils doivent observer, comme de laver les coupes, les cruches, les vases d’airain et les lits.
A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
5 Les pharisiens donc et les scribes lui demandaient: Pourquoi vos disciples ne se conforment-ils point à la tradition des anciens, mais qu’ils mangent le pain avec des mains impures?
Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6 Mais, répondant, Jésus leur dit: Isaïe a bien prophétisé de vous, hypocrites, ainsi qu’il est écrit: Ce peuple m’honore des lèvres, mais leur cœur est loin de moi;
On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7 Et il est en vain le culte qu’ils me rendent, en enseignant des doctrines et des ordonnances humaines.
Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
8 Car, laissant de côté le commandement de Dieu, vous observez la tradition des hommes, la purification des tasses et des coupes, et vous faites encore beaucoup d’autres choses semblables.
Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
9 Et il leur disait: Vous rendez entièrement vain le précepte de Dieu, pour garder votre tradition.
I pravil jim: Èistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
10 Car Moïse a dit: Honore ton père et ta mère. Et: Celui qui maudira son père ou sa mère, qu’il meure de mort.
Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
11 Mais vous, vous dites: Si un homme dit à son père ou à sa mère: Que tout corban (c’est-à-dire don) que je fais, tourne à votre profit, il satisfait à la loi.
Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
12 Et vous ne le laissez rien faire de plus pour son père ou pour sa mère,
A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
13 Abolissant le commandement de Dieu par votre tradition, que vous-même avez établie; et vous faites encore beaucoup de choses semblables.
Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14 Et appelant de nouveau le peuple, il leur disait: Ecoutez-moi tous, et comprenez.
I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15 Il n’est rien au dehors de l’homme, qui, entrant en lui puisse le souiller; mais ce qui sort de l’homme, c’est là ce qui souille l’homme.
Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
16 Si quelqu’un a des oreilles pour entendre, qu’il entende.
Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17 Etant entré dans une maison après avoir quitté le peuple, ses disciples l’interrogeaient sur cette parabole.
A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18 Et il leur dit: Ainsi vous aussi, vous êtes sans intelligence? Ne comprenez-vous point que toute chose du dehors entrant dans l’homme, ne peut le souiller;
I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
19 Parce que cela n’entre point dans le cœur, mais va au ventre, et est jeté dans le lieu secret qui purifie tous les aliments?
Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20 Mais, disait-il, ce qui sort de l’homme, c’est là ce qui souille l’homme;
Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
21 Car c’est du dedans, du cœur des hommes, que sortent les mauvaises pensées, les adultères, les fornications, les homicides,
Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22 Les larcins, l’avarice, les méchancetés, la fraude, les impudicités, l’œil mauvais, le blasphème, l’orgueil, la folie.
Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23 Toutes ces choses mauvaises viennent du dedans et souillent l’homme.
Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
24 Partant ensuite de là, il s’en alla sur les confins de Tyr et de Sidon; et étant entré dans une maison, il voulait que personne ne le sût, mais il ne put demeurer caché;
A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
25 Car une femme dont la fille était possédée d’un esprit impur, sitôt qu’elle eut ouï dire qu’il était là, entra et se jeta à ses pieds.
Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26 C’était une femme païenne syro-phénicienne de nation. Et elle le priait de chasser le démon hors de sa fille.
(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27 Jésus lui dit: Laissez d’abord rassasier les enfants; car il n’est pas bien de prendre le pain des enfants et de le jeter aux chiens.
Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
28 Mais elle répondit et lui dit: Il est vrai, Seigneur; cependant les petits chiens mangent sous la table les miettes des enfants.
A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29 Alors il lui dit: À cause de cette parole, allez; le démon est sorti de votre fille.
I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30 Et lorsqu’elle revint dans sa maison, elle trouva sa fille couchée sur son lit, et que le démon était sorti.
I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31 Quittant de nouveau les confins de Tyr, il vint par Sidon à la mer de Galilée, à travers le pays de la Décapole.
Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32 Or on lui amena un sourd-muet, et on le suppliait de lui imposer les mains.
I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
33 Le tirant de la foule à l’écart, il lui mit les doigts dans les oreilles, et toucha sa langue avec de la salive;
A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34 Puis levant les yeux au ciel, il soupira et dit: Ephphétha, c’est-à-dire, ouvre-toi.
A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
35 Et aussitôt ses oreilles s’ouvrirent, et le lien de sa langue se rompit, et il parlait distinctement.
A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36 Cependant il leur défendit de le dire à personne. Mais plus il le leur défendait, plus ils le publiaient,
I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
37 Et plus ils étaient dans l’admiration, disant: Il a bien fait toutes choses; il a fait entendre les sourds et parler les muets.
A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
