Marc 12
1 Et il commença à leur parler en paraboles: Un homme planta une vigne; il l’entoura d’une haie, creusa un pressoir, y bâtit une tour; il la loua ensuite à des vignerons, et partit pour un voyage.
Začal pak vyprávět následující příběh: „Jeden člověk založil vinici. Obehnal ji plotem, postavil lis na víno a vystavěl hlídkovou věž. Potom vinici pronajal pachtýřům a sám odcestoval.
2 Or, en la saison, il envoya aux vignerons un serviteur pour recevoir d’eux du fruit de la vigne.
Když přišla doba vinobraní, pověřil jednoho ze svých sluhů, aby od pachtýřů vybral podíl z úrody, který mu náležel.
3 Mais s’étant saisis de lui, ils le déchirèrent de coups, et le renvoyèrent les mains vides.
Ale pachtýři sluhu ztloukli a vyhodili s prázdnou.
4 Il leur envoya de nouveau un autre serviteur, et ils le blessèrent à la tête, et l’accablèrent d’outrages.
Majitel tam poslal jiného. Po něm začali házet kamení, těžce ho zranili na hlavě a vyhnali.
5 Il en envoya encore un autre, et ils le tuèrent; ensuite plusieurs autres, dont ils déchirèrent les uns de coups, et tuèrent les autres.
Poslal tam tedy dalšího a toho zabili. Tak majitel vinice postupně vyslal ještě několik svých lidí. Ke všem se chovali surově, některé ztloukli, jiné ubili.
6 Enfin, ayant un fils unique qui lui était très cher, il le leur envoya le dernier, disant: Ils respecteront mon fils.
Nakonec tam vypravil svého jediného milovaného syna. Domníval se, že před ním přece jen budou mít respekt.
7 Mais les vignerons se dirent l’un à l’autre: Celui-ci est l’héritier; venez, tuons-le, et nôtre sera l’héritage.
Ale nájemci si řekli: ‚To je jediný dědic. Zabijme ho a vinice bude naše.‘
8 Ainsi, l’ayant pris, ils le tuèrent et le jetèrent hors de la vigne.
A tak se stalo. Syna zavraždili a tělo vyhodili z vinice ven.
9 Que fera donc le maître de la vigne? Il viendra, exterminera les vignerons, et donnera la vigne à d’autres.
Co si myslíte, že udělá ten majitel, až přijde? Spravedlivě je odsoudí k smrti a vinici pronajme jiným.
10 N’avez-vous point lu cette parole de l’Ecriture: La pierre qu’ont rejetée ceux qui bâtissaient est devenue un sommet d’angle;
Vzpomeňte si, že v Bibli je psáno: ‚Kámen, kterým stavitelé opovrhli, se nakonec stal kamenem nejdůležitějším – svorníkem klenby.
11 C’est le Seigneur qui a fait cela, et c’est admirable à nos yeux?
Pán Bůh to tak učinil a my stojíme v údivu.‘“
12 Dès lors ils cherchaient à se saisir de lui; mais ils craignaient le peuple; ils reconnurent, en effet, que c’était à eux qu’il avait appliqué cette parabole. Ainsi le laissant, ils s’en allèrent.
Židovští vůdci pochopili, že ten příběh platil jim, že oni jsou těmi proradnými pachtýři. Rádi by byli Ježíše zatkli, ale báli se davu. Prozatím od toho museli upustit.
13 Mais ils envoyèrent vers lui quelques-uns des pharisiens et des hérodiens, pour le surprendre dans ses paroles;
Poslali však za ním několik farizejů a členů Herodovy strany, aby ho vyprovokovali k nějakému žalovatelnému výroku.
14 Lesquels étant venus, lui dirent: Maître, nous savons que vous êtes véridique, et que vous n’avez égard à qui que ce soit; car vous ne considérez point la face des hommes, mais vous enseignez la voie de Dieu dans la vérité: Est-il permis de payer le tribut à César, ou ne le payerons-nous point?
„Mistře, “oslovili ho úlisně, „víme, že pravda je ti nade všechno; ať se to komu líbí či nelíbí, učíš pravdě tak, jak ji znáš od Boha. Řekni nám: máme platit Římu daně, nebo nemáme?“
15 Jésus, connaissant leur malice, leur dit: Pourquoi me tentez-vous? Apportez-moi un denier, que je le voie.
Ježíš však nastraženou past prohlédl. „Co to na mě zkoušíte, podejte mi peníz!“
16 Et ils le lui apportèrent; et il leur demanda: De qui est cette image et cette inscription? De César, lui dirent-ils.
Když mu ho podali, zeptal se: „Čí obraz a jméno je na té minci?“„Římského císaře, “řekli.
17 Alors reprenant, Jésus leur dit: Rendez-donc à César ce qui est à César, et à Dieu ce qui est à Dieu. Et ils étaient en admiration de lui.
„Dávejte tedy císaři, co je císařovo, a co je Boží, dávejte Bohu.“Tak jim to zase nevyšlo.
18 Alors vinrent à lui les sadducéens, qui disent qu’il n’y a point de résurrection, et ils l’interrogeaient, disant:
Potom přišli se záludnou otázkou příslušníci skupiny saducejů, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých.
19 Maître, Moïse a écrit pour nous: Si le frère de quelqu’un meurt, et quitte ainsi sa femme sans laisser d’enfants, que son frère épouse sa femme, et suscite des enfants à son frère.
Řekli: „Mistře, v Mojžíšově zákoně je psáno: Zemře-li ženatý muž a nezanechá po sobě žádného dědice, jeho svobodný bratr je povinen oženit se s vdovou a zplodit bratrovi potomka.
20 Or il y avait sept frères: le premier prit une femme, et mourut sans laisser d’enfants.
Povíme ti příběh: Bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil, brzo však zemřel a nenechal po sobě žádných dětí.
21 Le second la prit ensuite et mourut, et ne laissa point non plus d’enfants, et le troisième pareillement.
Druhý se oženil s vdovou, ale brzy zemřel bezdětný. Tak to stále pokračovalo, až zemřel i poslední. Nikdo z nich nezanechal dědice.
22 Et ils l’ont ainsi épousée tous les sept, et ils n’ont point laissé de postérité. Enfin après eux tous est morte aussi la femme.
Nakonec zemřela i ta žena.
23 À la résurrection donc, lorsqu’ils ressusciteront, duquel d’entre eux sera-t-elle femme? Car tous les sept l’ont eue pour femme.
Naše otázka zní: Čí bude ta žena po vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm.“
24 Et Jésus répondant, leur dit: N’êtes-vous point pour cela même dans Terreur, ne comprenant ni les Ecritures ni la puissance de Dieu?
Ježíš odpověděl: „Vaše chyba je v tom, že neznáte Bibli a nevěříte v Boží moc. Manželství je záležitostí pozemského života.
25 Car, lorsqu’ils ressusciteront d’entre les morts, les hommes ne prendront point de femmes ni les femmes de maris, mais ils sont comme des anges dans le ciel.
Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou už mezi nimi tělesné svazky. Přetrvají jen svazky ducha.
26 Et quant aux morts, en tant qu’ils ressuscitent, n’avez-vous point lu dans le livre de Moïse, à l’endroit du buisson, comment Dieu lui parla, disant: Je suis le Dieu d’Abraham, le Dieu d’Isaac et le Dieu de Jacob?
A o vzkříšení samotném vůbec nepochybujte. Cožpak jste nečetli o Mojžíšovi a hořícím keři? Jak se tam Bůh tehdy představil? ‚Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův.‘Když o lidech zesnulých před mnoha staletími říká: ‚já JSEM jejich Bůh, ‘pak je jasné, že pro něj nikdy nepřestali existovat. Vidíte, jak jste vedle.“
27 Il n’est pas le Dieu des morts, mais des vivants. Vous donc, vous errez beaucoup.
28 Alors s’approcha un des scribes, qui avait entendu les sadducéens l’interroger, et voyant qu’il leur avait si bien répondu, il lui demanda quel était le premier de tous les commandements.
Tyto rozhovory sledoval jeden z učitelů zákona. Zdálo se mu, že Ježíš odpovídá znamenitě. A tak mu předložil svůj problém: „Které přikázání je nejdůležitější?“
29 Jésus lui répondit: Le premier de tous les commandements est: Ecoute, Israël, le Seigneur ton Dieu est le seul Dieu;
Ježíš nezaváhal: „První přikázání zní takto: Slyš Izraeli, Pak Bůh je jediný Pán.
30 Tu aimeras le Seigneur ton Dieu de tout ton cœur, de toute ton âme, de tout ton esprit et de toute ta force. Voilà le premier commandement.
Miluj ho z celého srdce, celou bytostí a ze všech sil.
31 Le second est semblable à celui-là: Tu aimeras ton prochain comme toi-même. Aucun autre commandement n’est plus grand que ceux-là.
A to druhé: Miluj druhého člověka tak, jako miluješ sebe. Nejsou důležitější přikázání než tato.“
32 Et le scribe lui dit: Fort bien, maître, vous avez dit en toute vérité qu’il n’y a qu’un seul Dieu, et il n’y en a point d’autre que lui;
„Mistře, tys dobře vystihl to podstatné, “musel uznat tazatel. „Bůh je jen jeden a kromě něho není jiného.
33 Qu’on doit l’aimer de tout son cœur, de toute son intelligence, de toute son âme et de toute sa force; et qu’aimer le prochain comme soi-même est plus que tous les holocaustes et tous les sacrifices.
Milovat ho z celého srdce, celým rozumem a vší silou své vůle a druhé lidi milovat jako sebe – to je víc než všechny oběti zvířat na oltáři.“
34 Jésus voyant qu’il avait sagement répondu, lui dit: Tu n’es pas loin du royaume de Dieu. Et personne n’osait plus l’interroger.
„Ty nejsi daleko od Božího království, “ocenil jeho postoj Ježíš. Pak už se ho nikdo neodvážil na nic zeptat.
35 Mais prenant la parole, Jésus demandait en enseignant dans le temple: Comment les scribes disent-ils que le Christ est fils de David?
Později, když Ježíš učil v chrámu, položil otázku: „Z čeho náboženští učitelé usuzují, že Kristus musí být potomkem krále Davida?
36 Car David lui-même a dit par l’Esprit-Saint: Le Seigneur a dit à mon Seigneur: Asseyez-vous à ma droite, jusqu’à ce que j’aie fait de vos ennemis l’escabeau de vos pieds.
Vždyť sám David napsal, inspirován Duchem svatým: ‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti tvé nepřátele nepoložím k nohám.‘
37 Ainsi David lui-même l’appelle son Seigneur; comment est-il son fils? Et une grande foule l’écoutait avec plaisir.
Když ho David nazývá svým Pánem, jak by tedy mohl být Davidovým synem?“Ježíš měl vždycky mnoho pozorných posluchačů.
38 Il leur disait encore dans son enseignement: Gardez-vous des scribes, qui se plaisent à se promener avec de longues robes, et à être salués dans les places publiques;
Jednou je varoval: „Dejte si pozor na učitele, kteří se na veřejnosti procházejí v krásných šatech a čekají, že je lidé budou uctivě zdravit a klanět se jim.
39 Et à s’asseoir sur les premiers sièges dans les synagogues, et qui veulent les premières places dans les festins;
Rádi si zajišťují přední sedadla v modlitebnách a čestná místa na hostinách.
40 Qui dévorent les maisons des veuves sous le prétexte de longues prières: ces hommes-là subiront un jugement plus sévère.
Vyjídají vdovské domy tím, že si dávají platit za modlitby, které úmyslně protahují. Protože učí jiné a takhle se chovají, Bůh je potrestá tím přísněji.“
41 Après cela, étant assis vis-à-vis du tronc, Jésus regardait de quelle manière le peuple y jetait de l’argent; or nombre de riches y en jetaient beaucoup.
Jednou si Ježíš sedl proti chrámové pokladně a pozoroval lidi. Mnozí bohatí tam vkládali značné částky peněz.
42 Et une pauvre veuve étant venue, elle y mit deux petites pièces valant le quart d’un as.
Přišla také jedna chudá vdova a do pokladny vhodila dvě drobné mince.
43 Appelant alors ses disciples, il leur dit: En vérité, je vous le dis, cette pauvre veuve a déposé plus que tous ceux qui ont mis dans le tronc.
Ježíš si zavolal své učedníky a řekl jim: „Poslyšte, ta chudá vdova vlastně dala víc než boháči.
44 Car tous ont mis de ce qu’ils avaient de superflu; mais celle-ci a mis de son indigence même tout ce qu’elle avait, tout son vivre.
Ti dávali jen přebytky, bez kterých se snadno obejdou, ale ta žena dala všechno, co měla na živobytí.“
