Job 3

1 Après cela Job ouvrit la bouche, et maudit le jour de sa naissance.

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

2 Et il parla.

Nebo mluvě Job, řekl:

3 Périsse le jour auquel je suis né, et la nuit dans laquelle il fut dit: Un homme a été conçu!

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

4 Que ce jour soit changé en ténèbres; que Dieu ne s’en enquière pas d’en haut, et qu’il ne soit point éclairé de la lumière.

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

5 Que des ténèbres et une ombre de mort l’obscurcissent; qu’une obscurité s’en empare, et qu’il soit enveloppé d’amertume.

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

6 Cette nuit, qu’un tourbillon ténébreux en prenne possession, qu’elle ne soit pas comptée dans les jours de l’année, ni mise au nombre des mois.

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

7 Que cette nuit soit solitaire, et qu’elle ne mérite pas de louanges.

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

8 Qu’ils la maudissent, ceux qui maudissent le jour, qui sont prêts à susciter Léviathan.

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

9 Que les étoiles soient couvertes des ténèbres de son obscurité; qu’elle attende une lumière, et ne la voie point, ni la naissance de l’aurore qui se lève;

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

10 Parce qu’elle n’a pas fermé le sein qui ma formé, et qu’elle n’a pas ôté les maux de devant mes yeux.

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

11 Pourquoi ne suis-je pas mort dans le sein de ma mère? pourquoi, sorti de son sein, n’ai-je pas aussitôt péri?

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

12 Pourquoi ai-je été reçu sur des genoux? pourquoi allaité par des mamelles?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

13 Car maintenant, dormant, je serais en silence, et je reposerais dans mon sommeil,

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

14 Avec les rois et les consuls; de la terre, qui se bâtissent de vastes solitudes;

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

15 Avec les princes qui possèdent de l’or, et remplissent leurs maisons d’argent.

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

16 Ou bien je n’existerais pas, comme un avorton caché dans le sein de sa mère, ou comme ceux qui, conçus, n’ont pas vu la lumière.

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

17 C’est là que des impies ont cessé leur tumulte, et là que se reposent ceux qui ont perdu leur force.

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

18 Et ceux qui autrefois étaient enchaînes ensemble sont sans inquiétude; ils n’entendent pas la voix d’un exacteur.

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

19 Des grands et des petits sont là, et un esclave est délivré de son maître.

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

20 Pourquoi la lumière a-t-elle été donnée aux malheureux, et la vie à ceux qui sont dans l’amertume de l’âme,

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

21 Qui attendent la mort (et elle ne vient pas), comme s’ils déterraient un trésor,

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

22 Et qui se réjouissent extrêmement, lorsqu’ils ont trouvé un sépulcre;

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

23 À un homme dont la voie est cachée, et que Dieu entoure de ténèbres?

Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

24 Avant que je mange, je soupire; et comme les eaux qui débordent, ainsi sont mes rugissements,

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

25 Parce que la frayeur que je redoutais m’est venue, et ce que j’appréhendais est arrivé.

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

26 N’ai-je pas dissimulé? n’ai-je pas gardé le silence? ne suis-je pas resté dans le repos? Cependant l’indignation de Dieu est venue sur moi.

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.