Job 29

1 Job prenant encore de nouveau sa parabole, dit:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 Qui m’accordera que je sois comme dans les anciens mois, comme aux jours dans lesquels Dieu me gardait;

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 Quand sa lampe luisait sur ma tête, et qu’à sa lumière je marchais dans les ténèbres;

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 Comme je fus aux jours de ma jeunesse, quand en secret Dieu était dans mon tabernacle;

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 Quand le Tout-Puissant était avec moi, et qu’autour de moi étaient mes serviteurs;

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 Quand je lavais mes pieds dans le beurre, et qu’une pierre répandait pour moi des ruisseaux d’huile;

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 Quand je m’avançais vers la porte de la ville, et que sur la place publique on me préparait un siège?

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 Les jeunes hommes me voyaient, et se retiraient à l’écart; et les vieillards, se levant, se tenaient debout.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 Les princes cessaient de parler, et mettaient un doigt sur leur bouche.

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 Les grands retenaient leur voix, et leur langue s’attachait à leur palais.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 L’oreille qui m’entendait me proclamait bienheureux, et l’œil qui me voyait me rendait témoignage;

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 Parce que j’avais délivré le pauvre qui criait, et l’orphelin qui n’avait pas de soutien.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 La bénédiction de celui qui allait périr venait sur moi, et je consolais le cœur de la veuve.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 Je me suis revêtu de la justice, et l’équité de mes jugements m’a servi comme de vêtement et de diadème.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 J’ai été un œil pour l’aveugle, et un pied pour le boiteux.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 J’étais le père des pauvres; et l’affaire que je ne connaissais pas, je l’étudiais avec le plus grand soin.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 Je brisais les mâchoires de l’injuste, et j’arrachais la proie de ses dents.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 Et je disais: C’est dans mon petit nid que je mourrai, et comme le palmier, je multiplierai mes jours.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 Ma racine s’étend le long des eaux, et la rosée se reposera sur ma moisson.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 Ma gloire se renouvellera tous les jours et mon arc se fortifiera dans ma main.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 Ceux qui m’écoutaient attendaient mon sentiment, et, attentifs, ils se tenaient en silence pour recevoir mon avis.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 Ils n’osaient rien ajouter à mes paroles, et mon discours coulait sur eux goutte à goutte.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 Ils me souhaitaient comme l’eau du ciel, et ils ouvraient leur bouche, comme la terre s’ouvre à la pluie de l’arrière-saison.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 Si quelquefois je leur souriais, ils ne le croyaient pas, et la lumière de mon visage ne tombait pas à terre.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 Si je voulais aller parmi eux, j’avais la première place; et lorsque j’étais assis comme un roi entouré de son armée, j’étais cependant le consolateur des affligés.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.