Job 27
1 Job, prenant encore de nouveau sa parabole, dit:
Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2 Vive Dieu, qui a écarté mon jugement, et le Tout-Puissant, qui a plongé mon âme dans l’amertume!
Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3 Tant qu’il y aura haleine en moi, et un souffle de Dieu dans mes narines,
Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4 Mes lèvres ne prononceront pas d’iniquité, et ma langue ne murmurera pas de mensonge.
Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5 Loin de moi que je juge que vous êtes justes; jusqu’à ce que je défaille, je ne me désisterai pas de mon innocence.
Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6 Je n’abandonnerai pas ma justification que j’ai commencé à faire; car mon cœur ne me reproche rien dans toute ma vie.
Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7 Que mon ennemi soit comme un impie, et mon adversaire comme un injuste.
Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8 Car quel est l’espoir d’un hypocrite, s’il ravit par avarice, et que Dieu ne délivre point son âme?
Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9 Est-ce que Dieu entendra son cri, lorsque viendra sur lui l’angoisse?
Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10 Ou bien pourra-t-il mettre ses délices dans le Tout-Puissant, et invoquer Dieu en tout temps?
Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11 Je vous enseignerai avec le secours de Dieu, ce que fait le Tout-Puissant, et je ne le cacherai pas.
Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12 Mais vous tous, vous le savez; et pourquoi dites-vous sans raison des choses vaines?
Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13 Voici la part d’un homme impie devant Dieu, et l’héritage que les violents recevront du Tout-Puissant.
Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14 Si ses enfants se multiplient, ils appartiendront au glaive; et ses descendants ne se rassasieront pas de pain.
Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15 Ceux qui resteront de lui, seront ensevelis dans leur ruine, et ses veuves ne pleureront pas.
Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16 S’il accumule l’argent comme de la poussière, et s’il amasse des vêtements comme il ferait de la boue,
Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17 Il les préparera, il est vrai, mais un juste s’en revêtira; et son argent, un innocent le partagera.
Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18 Il a bâti, comme les vers, sa maison, et, comme le gardien, il s’est fait un abri.
Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19 Un riche, lorsqu’il s’endormira, n’emportera rien avec lui; il ouvrira ses yeux, et il ne trouvera rien.
Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20 L’indigence le surprendra comme l’eau, qui déborde; pendant la nuit, une tempête l’accablera.
Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21 Un vent brûlant le saisira et l’emportera; et comme un tourbillon l’enlèvera de sa place.
Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22 Et Dieu enverra sur lui l’infortune, et ne l’épargnera pas; lui fera tous ses efforts pour s’enfuir de sa main.
Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23 Celui qui regardera son lieu frappera sur lui des mains, et sifflera sur lui.
Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
