Job 22
1 Alors, répondant, Eliphaz, le Thémanite, dit:
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Est-ce qu’un homme peut être comparé à Dieu, quand il serait d’une science parfaite?
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Que sert à Dieu que tu sois juste? ou quel bien lui fais-tu si ta voie est sans tache?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Est-ce en craignant qu’il t’accusera, et qu’il viendra avec toi en jugement,
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Et non pas à cause de ta malice très grande et de tes infinies iniquités?
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Car tu as retenu le gage de tes frères sans raison, et tu as dépouillé de leurs vêtements ceux qui étaient nus.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Tu n’as pas donné de l’eau à celui qui était épuisé de lassitude, et à celui qui avait faim tu as soustrait du pain.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 Par la force de ton bras tu possédais ta terre, et, étant le plus puissant, tu la conservais.
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Tu as renvoyé les veuves les mains vides, et tu as brisé les bras des orphelins.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 C’est pour cela que tu es environné de pièges, et qu’une frayeur soudaine te trouble.
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 Et tu pensais que tu ne verrais point de ténèbres, et que tu ne serais pas accablé par un impétueux débordement d’eaux.
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Ne songes-tu pas que Dieu est plus élevé que le ciel, et qu’il est au-dessus du sommet des étoiles?
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 Et tu dis: Mais que connaît Dieu? car c’est comme à travers d’une profonde obscurité qu’il juge.
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Des nuées le cachent; il ne considère pas ce qui est de nous, et il parcourt les pôles du ciel.
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Est-ce que tu désires suivre le sentier des siècles, qu’ont foulé des hommes iniques,
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Qui ont été enlevés avant leur temps, et dont un fleuve a renversé le fondement?
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 Qui disaient à Dieu: Retire-toi de nous; et qui estimaient que le Tout-Puissant ne pouvait rien faire;
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 Quoique ce fût lui qui eût rempli leurs maisons de biens. Que leur sentiment soit loin de moi!
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 Les justes les verront et ils se réjouiront, et l’innocent se moquera d’eux.
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 Est-ce que leur élévation n’a pas été entièrement détruite? et leurs restes, un feu ne les a-t-il pas dévorés?
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Soumets-toi donc à Dieu, et tu auras la paix; et par là tu auras des fruits excellents.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Reçois de sa bouche sa loi, et mets ses discours dans ton cœur.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 Si tu reviens au Tout-Puissant, tu seras rétabli, et tu éloigneras l’iniquité de ton tabernacle.
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Il te donnera au lieu de terre, un rocher, et au lieu d’un rocher, des torrents d’or.
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Et le Tout-Puissant sera contre tes ennemis, et l’argent sera mis en monceaux pour toi.
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 Alors tu abonderas en délices dans le Tout-Puissant, et tu élèveras ta face vers Dieu.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Tu le prieras, et il t’exaucera, et tu acquitteras tes vœux.
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Tu décideras une chose, et elle se réalisera pour toi, et sur tes voies brillera la lumière.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 Car celui qui aura été humilié sera dans la gloire; et celui qui aura baissé les yeux, celui-là même sera sauvé,
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 L’innocent sera sauvé, mais il sera sauvé à cause de la pureté de ses mains.
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
