Hébreux 4

1 Craignons donc que, négligeant la promesse d’entrer dans son repos, quelqu’un de vous ne s’en trouve exclu.

Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.

2 Car elle nous a été annoncée comme à eux. Mais la parole qu’ils entendirent ne leur servit point, n’étant pas jointe à la foi dans ceux qui l’entendirent.

Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře, když slyšeli.

3 Mais nous entrerons dans le repos, nous qui avons cru, selon ce qu’il dit: Comme je l’ai juré dans ma colère: Ils n’entreront point dans mon repos; or c’est certainement le repos des œuvres accomplies depuis la création du monde.

Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dávno odpočinul Bůh, hned po vykonání skutků od ustanovení světa.

4 Car, dans un endroit, Y Ecriture dit du septième jour: Et Dieu se reposa le septième jour de toutes ses œuvres.

Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých.

5 Et de nouveau, en cet endroit: Ils n’entreront point dans mon repos.

A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé.

6 Puis donc que quelques-uns doivent encore entrer, et que ceux qui les premiers furent évangélisés n’y sont pas entrés, pour cause d’incrédulité,

A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro svou nevěru,

7 Dieu détermine encore un certain jour. Aujourd’hui, disant, par David, mais bien longtemps après, comme il a été dit plus haut: Aujourd’hui, si vous entendez sa voix, n’endurcissez pas vos cœurs.

Opět ukládá den jakýsi, Dnes, pravě skrze Davida, po takovém času, jakož řečeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých.

8 Car si Jésus leur avait donné le repos, David n’aurait point parlé d’un autre jour après celui-là.

Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni.

9 Ainsi, il reste encore un jour de repos pour le peuple de Dieu.

A protož zůstáváť svátek lidu Božímu.

10 Car celui qui est entré dans son repos, lui aussi s’est reposé de ses œuvres, comme Dieu des siennes.

Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých.

11 Hâtons-nous donc d’entrer dans ce repos, de peur que quelqu’un ne suive cet exemple d’incrédulité.

Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry.

12 Car la parole de Dieu est vivante, efficace, et plus pénétrante que tout glaive à deux tranchants; elle atteint jusqu’à la division de l’âme et de l’esprit, des jointures et des moelles; et elle discerne les pensées et les intentions du cœur.

Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.

13 Et aucune créature n’est invisible en sa présence; mais tout est à nu et à découvert aux yeux de celui dont nous parlons.

A neníť žádného stvoření, kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše.

14 Ayant donc un grand pontife, qui a traversé les cieux, Jésus, Fils de Dieu, retenons fermement ce que nous confessons.

Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše.

15 Car nous n’avons point un pontife qui ne puisse compatir à nos infirmités, ayant éprouvé comme nous toutes sortes de tentations, hors le péché.

Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu.

16 Allons donc avec confiance au trône de la grâce, afin d’obtenir miséricorde et de trouver grâce dans un secours opportun.

Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.