2 Samuel 19

1 Or, on annonça à Joab que le roi pleurait, et qu’il se lamentait sur son fils.

I oznámeno jest Joábovi: Aj, král pláče a naříká pro Absolona.

2 Et la victoire, en ce jour-là, fut changée en deuil pour tout le peuple: car le peuple en ce jour entendit qu’on disait: Le roi pleure sur son fils.

Pročež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu lidu; nebo slyšel lid v ten den, že bylo praveno: Zámutek má král pro syna svého.

3 Et le peuple évita ce jour-là d’entrer dans la ville, comme a coutume de l’éviter le peuple qui a été défait et qui s’enfuit de la bataille.

A tak kradl se lid toho dne, vcházeje do města, jako se krade lid, když se stydí, utíkaje z boje.

4 Or, le roi couvrit sa tête, et il criait à haute voix: Mon fils Absalom! Absalom mon fils! mon fils!

Král pak zakryl tvář svou, a křičel král hlasem velikým: Synu můj Absolone, Absolone synu můj, synu můj!

5 Joab donc, étant entré près du roi dans la maison, dit: Vous avez aujourd’hui répandu la confusion sur le visage de tous vos serviteurs, qui ont sauvé votre âme, et l’âme de vos fils et de vos filles, et l’âme de vos épouses et de vos femmes.

Tedy všed Joáb k králi do domu, řekl: Zahanbil jsi dnes tváři všech služebníků svých, kteříž vysvobodili život tvůj dnes, a život synů tvých i dcer tvých, a život žen tvých i život ženin tvých,

6 Vous aimez ceux qui vous haïssent, et haïssez ceux qui vous aiment; et vous avez montré aujourd’hui que vous ne songez pas à vos officiers et à vos serviteurs; et je reconnais maintenant avec vérité que si votre fils Absalom vivait, et que nous eussions tous succombé, cela vous serait agréable.

Miluje ty, kteříž tě mají v nenávisti, a v nenávisti maje ty, kteříž tě milují; nebos dokázal dnes, že sobě nevážíš hejtmanů a služebníků. Shledalť jsem to zajisté dnes, že kdyby byl Absolon živ zůstal, bychom pak všickni dnes byli pobiti, tedy dobře by se tobě to líbilo.

7 Maintenant donc levez-vous, paraissez, et en leur parlant, contentez vos serviteurs: car je vous jure par le Seigneur que, si vous ne sortez, il n’en demeurera pas même un seul avec vous cette nuit; et ce sera pour vous pire que tous les maux qui sont venus sur vous depuis votre adolescence jusqu’à présent.

Protož nyní vstana, vyjdi, a mluv ochotně k služebníkům svým; nebo přisahámť skrze Hospodina, jestliže nevyjdeš, žeť nezůstane žádný s tebou této noci, a toť bude tobě horší, nežli všecky zlé věci, kteréž na tebe přišly od mladosti tvé až dosavad.

8 Le roi se leva donc et s’assit à la porte; et l’on annonça à tout le peuple que le roi était assis à la porte; et toute la multitude vint devant le roi; mais Israël s’enfuit dans ses tabernacles.

A tak vstav král, posadil se v bráně. I povědíno bylo všemu lidu těmito slovy: Aj, král sedí v bráně. I přišel všecken lid před oblíčej krále, ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý do svých stanů.

9 Et tout le peuple dans toutes les tribus d’Israël s’animait à l’envi, disant: Le roi nous a délivrés de la main de nos ennemis, lui-même nous a sauvés de la main des Philistins; et maintenant il fuit de son pays à cause d’Absalom.

Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních Izraelských, a pravili: Král vytrhl nás z ruky nepřátel našich, a tentýž vytrhl nás z ruky Filistinských, a teď nyní utekl z země před Absolonem.

10 Et Absalom, que nous avons oint pour être au-dessus de nous, est mort à la guerre. Jusqu’à quand garderez-vous le silence, et ne ramènerez-vous point le roi?

Absolon pak, kteréhož jsme pomazali sobě, zahynul v boji. Nyní tedy, proč zanedbáváte přivésti zase krále?

11 Or, le roi David envoya à Sadoc et à Abiathar, prêtres, disant: Parlez aux anciens de Juda, disant: Pourquoi venez vous les derniers pour ramener le roi dans sa maison? (Or, la parole de tout Israël était venue jusqu’au roi en sa maison.)

Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi kněžím, s těmito slovy: Mluvte k starším Judským, řkouce: Proč máte býti poslední v uvedení zase krále do domu jeho? (Nebo řeč všeho lidu Izraelského donesla se krále o uvedení jeho do domu jeho.)

12 Vous êtes mes frères, vous êtes mon os et ma chair: pourquoi ramenez-vous le roi les derniers?

Bratří moji jste, kost má a tělo mé jste; proč tedy máte býti poslední v uvedení zase krále?

13 Et dites à Amasa: N’es-tu pas mon os et ma chair? Que Dieu me fasse ceci, et qu’il ajoute cela, si tu n’es le maître de la milice devant moi, en tout temps, à la place de Joab!

A Amazovi také rcete: Zdaliž ty nejsi kost má a tělo mé? Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže nebudeš hejtmanem vojska přede mnou po všecky dny na místo Joába.

14 Et il s’attira le cœur de tous les hommes de Juda, comme le cœur d’un seul homme; et ils envoyèrent au roi, disant: Revenez, vous et tous vos serviteurs.

I naklonil srdce všech mužů Judských, jako muže jednoho, aby poslali k králi, řkouce: Navratiž se ty i všickni služebníci tvoji.

15 Le roi donc retourna, et vint jusqu’au Jourdain; et tout Juda vint jusqu’à Galgala pour rencontrer le roi, et pour le conduire au-delà du Jourdain.

Tedy navrátil se král, a přišel až k Jordánu. Lid pak Judský byl přišel do Galgala, aby se bral vstříc králi, a převedl jej přes Jordán.

16 Or Séméi, fils de Géra, fils de Jémini, de Bahurim, se hâta, et descendit avec les hommes de Juda, à la rencontre du roi David,

Pospíšil také Semei syn Gery, syna Jemini, kterýž byl z Bahurim, a vyšel s lidem Judským vstříc králi Davidovi.

17 Avec mille hommes de Benjamin, et Siba, le serviteur de la maison de Saül; et ses quinze fils et vingt serviteurs étaient avec lui; et, traversant le Jourdain avant le roi,

A tisíc mužů bylo s ním z Beniamin. Síba také služebník domu Saulova, s patnácti syny svými, a dvadceti služebníků jeho s ním, přepravili se přes Jordán před krále.

18 Ils passèrent à gué, afin de conduire au-delà la maison du roi, et pour agir selon son commandement: or, Séméi, fils de Géra, prosterné devant le roi, lorsque déjà il avait passé le Jourdain,

I přeplavili lodí, aby převezli čeled královskou a učinili, což by se jemu líbilo. Semei pak syn Gerův padl před králem, když se přepraviti měl přes Jordán.

19 Lui dit: Mon seigneur, ne considérez point mon iniquité, et ne vous souvenez pas des injures de votre serviteur au jour, mon seigneur le roi, que vous êtes sorti de Jérusalem, et ne la mettez pas en votre cœur, ô roi;

A řekl králi: Nepočítej mi pán můj nepravosti, a nezpomínej, co neprávě učinil služebník tvůj toho dne, když vyšel pán můj král z Jeruzaléma, aby to měl skládati král v srdci svém.

20 Car moi, votre serviteur, je connais mon péché, et c’est pourquoi aujourd’hui je suis venu le premier de toute la maison de Joseph, et je suis descendu à la rencontre de mon seigneur le roi.

Neboť zná služebník tvůj, že zhřešil, a aj, přišel jsem dnes prvé, než kdo ze vší čeledi Jozefovy, abych vyšel vstříc pánu svému králi.

21 Mais Abisaï, fils de Sarvia, répondant, dit: Est-ce que pour ces paroles, Séméi ne sera pas mis à mort, puisqu’il a maudit le christ du Seigneur?

I odpověděl Abizai syn Sarvie a řekl: A což nebude zabit Semei, proto že zlořečil pomazanému Hospodinovu?

22 Et David répondit: Qu’importe à moi et à vous, fils de Sarvia? Pourquoi me devenez-vous aujourd’hui des ennemis? Est-ce donc aujourd’hui qu’un homme sera mis à mort en Israël? Est-ce que j’ignore que je suis devenu aujourd’hui roi sur Israël?

Ale David řekl: Co vám do toho, synové Sarvie, že jste mi dnes odporní? Dnes-liž má zabit býti někdo v Izraeli? Nebo zdaliž nevím, že dnes jsem králem nad Izraelem.

23 Et le roi dit à Séméi: Tu ne mourras point. Et il lui jura.

Tedy řekl král k Semei: Neumřeš. I přisáhl mu král.

24 Miphiboseth aussi, fils de Saül, descendit à la rencontre du roi, les pieds non lavés et la barbe non rasée; et il n’avait point lavé ses vêtements depuis le jour que le roi était sorti jusqu’au jour de son retour en paix.

Mifibozet také vnuk Saulův vyjel vstříc králi. (Neošetřoval pak byl noh svých, ani brady nespravoval, ani šatů svých nepral od toho dne, jakž byl odšel král, až do dne, když se navrátil v pokoji.)

25 Et lorsqu’il fut venu à la rencontre du roi à Jérusalem, le roi lui dit: Pourquoi n’es-tu pas venu avec moi, Miphiboseth?

A když přišel do Jeruzaléma, vyšel vstříc králi. I řekl jemu král: Proč jsi neodšel se mnou, Mifibozete?

26 Et, répondant, il dit: Mon seigneur le roi, mon serviteur m’a méprisé, et je lui ai dit, moi, votre serviteur, qu’il préparât mon âne, afin que montant dessus je m’en allasse avec le roi; car moi, votre serviteur, je suis boiteux.

Kterýž odpověděl: Pane můj králi, služebník můj oklamal mne. Řekltě byl zajisté služebník tvůj: Osedlám sobě osla, abych vsedna na něj, bral se s králem, proto že jest kulhavý služebník tvůj.

27 Et de plus, il m’a accusé, moi, votre serviteur, devant vous, mon seigneur le roi. Mais vous, mon seigneurie roi, vous êtes comme un ange de Dieu; faites ce qui vous est agréable.

I osočil služebníka tvého u pána mého krále, ale pán můj král jest jako anděl Boží, učiniž tedy, cožť se dobrého vidí.

28 Car toute la maison de mon père n’a mérité que la mort de mon seigneur le roi; cependant vous m’avez placé, moi, votre serviteur, parmi les convives de votre table. Quel sujet ai-je donc d’une juste plainte, et que puis-je encore réclamer du roi?

Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti před pánem mým králem, a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty, kteříž jedí chléb stolu tvého. K čemuž bych více právo měl, a oč se více na krále domlouval?

29 Le roi donc lui dit: Pourquoi parles-tu encore? ce que j’ai dit est arrêté: toi et Siba, partagez les possessions.

Jemuž řekl král: Proč šíříš řeč svou? Vyřklť jsem. Ty a Síba rozdělte se statkem.

30 Et Miphiboseth répondit au roi: Qu’il prenne même tout, puisque mon seigneur le roi est revenu pacifiquement dans sa maison.

Ještě řekl Mifibozet králi: Třebas nechť všecko vezme, když se jen navrátil pán můj král v pokoji do domu svého.

31 Berzellaï aussi, le Galaadite, descendant de Rogelim, conduisit le roi de l’autre côté du Jourdain, prêt à l’accompagner aussi au-delà du fleuve.

Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim, a přepravil se s králem přes Jordán, aby ho zprovodil za Jordán.

32 Or Berzellaï, le Galaadite, était très vieux, c’est-à-dire, octogénaire; ce fut lui qui fournit des vivres au roi, quand il demeurait dans le camp; car il fut un homme très riche.

Byl pak Barzillai velmi starý, maje osmdesáte let, kterýž opatroval krále stravou, když obýval v Mahanaim; nebo byl člověk bohatý velmi.

33 C’est pourquoi le roi dit à Berzellaï: Viens avec moi, afin que tu vives en repos avec moi à Jérusalem.

I řekl král k Barzillai: Poď se mnou, a chovati tě budu při sobě v Jeruzalémě.

34 Et Berzellaï répondit au roi: Quel est le nombre des jours de ma vie, pour que je monte avec le roi à Jérusalem?

Ale Barzillai odpověděl králi: Jacíž jsou dnové věku mého, abych šel s králem do Jeruzaléma?

35 Je suis octogénaire aujourd’hui. Mes sens ont-ils quelque vigueur, pour discerner le doux et l’amer? Ou le manger et le boire peuvent-ils donner du plaisir à votre serviteur? ou bien puis-je écouter encore la voix des chanteurs et des chanteuses? Pourquoi votre serviteur serait-il à charge à mon seigneur le roi?

V osmdesáti letech jsem dnes. Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a zlým? Zdaliž okušením rozezná služebník tvůj, co bych jedl a co bych pil? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpěváků a zpěvakyní? Proč by tedy služebník tvůj déle býti měl břemenem pánu svému králi?

36 Moi, votre serviteur, j’irai un peu au-delà du Jourdain avec vous; je n’ai pas besoin de ce changement.

Maličko ještě půjde služebník tvůj za Jordán s králem; nebo proč by mi se takovou odplatou král odplacovati měl?

37 Mais je vous conjure, que je puisse, moi votre serviteur, retourner et mourir dans ma ville, et être enseveli près du sépulcre de mon père et de ma mère. Mais voici votre serviteur Chamaam, qu’il aille lui-même avec vous, mon seigneur le roi, et faites pour lui tout ce qui vous semble bon.

Nechť se navrátí, prosím, služebník tvůj, ať umru v městě svém, kdež jest hrob otce mého a matky mé. Aj, služebník tvůj Chimham půjde se pánem mým králem, jemuž učiníš, cožť se dobrého viděti bude.

38 C’est pourquoi le roi lui dit: Que Chamaam vienne avec moi, et je ferai pour lui tout ce qui te plaira, et tout ce que tu demanderas, je te raccorderai.

I řekl král: Dobře, nechť jde se mnou Chimham, a učiním jemu, což se tobě za dobré viděti bude; nadto čehožkoli požádáš ode mne, toť učiním.

39 Et lorsque tout le peuple et le roi eurent passé le Jourdain, le roi baisa Berzellaï et lui souhaita toute sorte de prospérités; et celui-ci s’en retourna en sa demeure.

A když se přepravil všecken lid přes Jordán, král také přepravil se. I políbil král Barzillai a požehnal ho, kterýžto navrátil se na místo své.

40 Le roi donc passa à Galgala, et Chamaam avec lui: mais tout le peuple de Juda avait conduit le roi au-delà du fleuve, et la moitié seulement du peuple d’Israël s’y était trouvée.

A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním; všecken také lid Judský provázeli krále, též i polovice lidu Izraelského.

41 C’est pourquoi tous les hommes d’Israël, accourant auprès du roi, lui dirent: Pourquoi nos frères, les hommes de Juda, vous ont-ils enlevé, et ont-ils conduit le roi et sa maison au-delà du Jourdain, et tous les hommes de David avec lui?

A aj, všickni muži Izraelští přišedše k králi, řekli jemu: Proč jsou tě ukradli bratří naši, muži Juda, a převedli krále a čeled jeho přes Jordán, i všecky muže Davidovy s ním?

42 Et chaque homme de Juda répondit aux hommes d’Israël: Parce que le roi m’est plus proche; pourquoi vous irritez-vous de cela? Est-ce que nous avons mangé quelque chose venant du roi? ou nous a-t-on donné des présents?

I odpověděli všickni muži Judští mužům Izraelským: Proto že král jest příbuzný náš. A proč se hněváte o to? Zdaliž nás za to král pokrmy opatroval? Zdaliž nám jaké dary dal?

43 Et un homme d’Israël répondit aux hommes de Juda, et dit: Nous sommes auprès du roi dix fois plus, que vous; ainsi David nous appartient plus qu’à vous. Pourquoi nous avez-vous fait injure, et n’avons-nous pas été avertis les premiers pour ramener notre roi? Mais les hommes de Juda répondirent plus durement aux hommes d’Israël.

Odpovídajíce pak muži Izraelští mužům Judským, řekli: Deset dílů máme v králi, a protož i v Davidovi máme více nežli vy. Pročež tedy málo jste nás sobě vážili? Zdaliž jsme my prvé o to nemluvili, abychom zase přivedli krále svého? Ale tvrdší byla řeč mužů Judských nad řeč mužů Izraelských.