< 1 Thessaloniciens 2 >
1 Car vous-mêmes, mes frères, vous savez que notre entrée parmi vous n’a pas été vaine,
Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.
2 Puisque d’abord ayant souffert (comme vous le savez) et subi des outrages dans Philippes, nous avons eu en notre Dieu la confiance de vous annoncer l’Evangile de Dieu avec beaucoup de sollicitude.
Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.
3 En effet, notre prédication à été exempte d’erreur, d’impureté et de fraude;
Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
4 Mais comme nous avons été trouvés dignes par Dieu que l’Évangile nous fût confié, ainsi nous parlons, non pour plaire aux hommes, mais à Dieu qui sonde nos cœurs.
Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.
5 Car jamais nous n’avons usé de paroles de flatterie, comme vous le savez, ni de prétextes d’avarice: Dieu en est témoin;
Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
6 Ni recherché la gloire auprès des hommes, soit auprès de vous, soit auprès des autres.
Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
7 Nous pouvions être à votre charge, comme apôtres du Christ; mais nous nous sommes faits petits parmi vous, comme une nourrice qui soigne ses enfants.
Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
8 Ainsi dans notre affection pour vous, nous aspirions a vous donner, non-seulement L’Évangile de Dieu, mais nos âmes mêmes, parce que vous nous êtes devenus très chers.
Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.
9 Car vous vous souvenez, mes frères, de notre peine et de notre fatigue, puisque c’est en travaillant nuit et jour pour n’être à charge à aucun de vous, que nous vous avons prêché l’Evangile de Dieu.
Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
10 Vous êtes témoins, vous et Dieu, combien a été sainte, juste et sans reproche, notre conduite envers vous, qui avez embrassé la foi.
Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
11 Ainsi que vous le savez, traitant chacun de vous (comme un père ses enfants);
Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,
12 Vous exhortant, vous consolant, nous vous avons conjurés de marcher d’une manière digne du Dieu qui vous a appelés à son royaume et à sa gloire.
I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
13 C’est pourquoi nous aussi nous rendons grâces à Dieu sans cesse de ce qu’ayant reçu la parole de Dieu que vous avez ouïe de nous, vous l’avez reçue, non comme la parole des hommes, mais (ainsi qu’elle l’est véritablement) comme la parole de Dieu, qui opère en vous qui avez embrassé la foi.
Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.
14 Car, mes frères, vous êtes devenus des imitateurs des Églises de Dieu qui sont en Judée, unies au Christ Jésus; puisque vous avez souffert de ceux de votre nation ce qu’elles ont souffert elles-mêmes des Juifs,
Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.
15 Qui ont tué même le Seigneur Jésus et les prophètes; qui nous ont persécutés; qui ne plaisent point à Dieu, et qui sont ennemis de tous les hommes;
Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,
16 Nous empêchant de parler aux nations pour qu’elles soient sauvées, afin de combler toujours la mesure de leurs péchés; car la colère de Dieu est venue sur eux jusqu’à la fin.
Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.
17 Pour nous, mes frères, séparés de vous pour un peu de temps, de corps, non de cœur, nous avons mis le plus grand empressement pour voir votre face, poussés par un vif désir;
My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
18 Aussi avons-nous voulu (au moins moi Paul) une ou deux fois venir vers vous; mais Satan nous en a empêchés.
Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel, ) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.
19 Car quelle est notre espérance, ou notre joie, ou notre couronne de gloire? N’est-ce pas vous devant Notre Seigneur Jésus-Christ en son avènement?
Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?
20 Oui, c’est vous qui êtes notre gloire et notre joie.
Vy jistě jste sláva naše i radost.