Matthieu 22
1 Jésus, parlant encore en paraboles, leur dit:
Ježíš jim vyprávěl další příběh:
2 Le royaume des cieux est semblable à un roi qui célébra les noces de son fils.
„Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna.
3 Il envoya ses serviteurs pour appeler ceux qui avaient été invités aux noces; mais ils ne voulurent pas venir.
Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání.
4 Il envoya encore d'autres serviteurs avec cet ordre: Dites aux invités: J'ai préparé mon festin; mes boeufs et mes bêtes grasses sont tués, et tout est prêt; venez aux noces.
Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘
5 Mais eux, n'en tenant aucun compte, s'en allèrent, l'un à son champ, l'autre à son trafic;
Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili.
6 les autres saisirent les serviteurs, les outragèrent et les tuèrent.
7 Le roi se mit en colère, et, ayant envoyé ses troupes, il fit périr ces meurtriers et brûla leur ville.
To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.
8 Puis il dit à ses serviteurs: Le festin des noces est prêt mais ceux qui étaient invités n'en étaient pas dignes.
Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni.
9 Allez donc dans tous les carrefours, et invitez aux noces tous ceux que vous trouverez.
Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘
10 Ces serviteurs, étant allés par les chemins, rassemblèrent tous ceux qui s'y trouvèrent, tant mauvais que bons, en sorte que la salle des noces fut remplie de convives.
Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila.
11 Le roi, entrant pour voir ceux qui étaient à table, aperçut un homme qui n'était pas vêtu d'un habit de noce.
Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv.
12 Il lui dit: Mon ami, comment es-tu entré ici, sans avoir un habit de noce? Et cet homme eut la bouche fermée.
Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘On mlčel.
13 Alors le roi dit aux serviteurs: Liez-le pieds et mains, et jetez-le dans les ténèbres du dehors; c'est là qu'il y aura des pleurs et des grincements de dents.
Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení.
14 Car il y a beaucoup d'appelés, mais peu d'élus.
Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘“
15 Alors les pharisiens, s'étant retirés, tinrent conseil, afin de trouver dans les propres paroles de Jésus un piège contre lui.
Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě.
16 Et ils lui envoyèrent leurs disciples, avec les hérodiens, pour lui dire: Maître, nous savons que tu es véridique, et que tu enseignes la voie de Dieu en toute vérité, sans te préoccuper de personne; car tu ne regardes pas à l'apparence des hommes.
Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení.
17 Dis-nous donc ce que tu penses de ceci: Est-il permis de payer l'impôt à César, ou non?
Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“
18 Jésus, connaissant leur malice, répondit: Pourquoi me tentez-vous, hypocrites?
Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami?
19 Montrez-moi la monnaie de l'impôt! Ils lui présentèrent un denier.
Ukažte mi minci!“Oni mu podali denár.
20 Et il leur dit: Cette effigie et cette inscription, de qui sont-elles?
„Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“
21 — Ils lui répondirent: de César. Alors il leur dit: Rendez donc à César ce qui est à César, et à Dieu ce qui est à Dieu.
„Císaře, “odpověděli. On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
22 En entendant cette réponse, ils furent dans l'étonnement; et le laissant, ils s'en allèrent.
Zaskočeni tou odpovědí, odešli.
23 Ce même jour, les sadducéens, qui disent qu'il n'y a point de résurrection, s'approchèrent de Jésus, et ils lui firent cette question:
Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh:
24 Maître, Moïse a dit: «Si quelqu'un meurt sans enfants, son frère épousera sa veuve, et il suscitera une postérité à son frère.»
„Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno.
25 Or, il y avait parmi nous sept frères. Le premier se maria et mourut; et comme il n'avait point d'enfants, il laissa sa femme à son frère.
U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra.
26 De même aussi le second, puis le troisième, jusqu'au septième.
Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů.
27 Après eux tous, la femme mourut aussi.
Poslední ze všech zemřela i ta žena.
28 Duquel des sept sera-t-elle donc la femme, lors de la résurrection, puisque tous l'ont eue pour femme?
Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“
29 Jésus leur répondit: Vous êtes dans l'erreur, parce que vous ne comprenez pas les Écritures, ni quelle est la puissance de Dieu!
Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc.
30 Car, à la résurrection, on ne se marie pas, et on n'est pas donné en mariage; mais les ressuscités sont comme les anges dans le ciel.
Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu.
31 Quant à la résurrection des morts, n'avez-vous pas lu la parole que Dieu vous a dite:
A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe?
32 «Je suis le Dieu d'Abraham, le Dieu d'Isaac et le Dieu de Jacob»? Il n'est pas le Dieu des morts, mais le Dieu des vivants.
Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“
33 Le peuple, entendant ces paroles, était frappé de son enseignement.
Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.
34 Les pharisiens, ayant appris qu'il avait fermé la bouche aux sadducéens, se rassemblèrent.
Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje.
35 Et l'un d'eux, docteur de la loi, l'interrogea pour l'éprouver, et lui dit:
Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel:
36 Maître, quel est, dans la loi, le grand commandement?
„Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“
37 Jésus lui répondit: «Tu aimeras le Seigneur, ton Dieu, de tout ton coeur, de toute ton âme, et de toute ta pensée».
Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘
38 C'est là le grand, le premier commandement.
To je první a nejdůležitější přikázání.
39 Et voici le second, qui lui est semblable: «Tu aimeras ton prochain comme toi-même».
Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
40 De ces deux commandements dépendent toute la loi et les prophètes.
Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“
41 Les pharisiens étant assemblés, Jésus les interrogea,
Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal:
42 et il leur dit: Que pensez-vous du Christ? De qui est-il fils?
„Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“Odpověděli: „Davidův.“
43 Ils lui répondirent: De David. Il leur dit: Comment donc David, parlant par l'Esprit, l'appelle-t-il Seigneur, en disant:
On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:
44 «Le Seigneur a dit à mon Seigneur: Assieds-toi à ma droite, jusqu'à ce que j'aie mis tes ennemis sous tes pieds»?
‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘
45 Si donc David l'appelle Seigneur, comment est-il son fils?
Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“
46 Personne ne put lui répondre un mot; et, depuis ce jour-là, nul n'osa plus l'interroger.
Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.
