Jean 6
1 Ensuite Jésus passa de l'autre côté de la mer de Galilée (ou de Tibériade).
Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské.
2 Il était suivi d'une foule immense, attirée par les miracles qu'il opérait sur les malades.
Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech.
3 Il gravit la montagne et y fit sa demeure ainsi que ses disciples.
Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky.
4 C'était aux approches de la fête juive de la Pâque.
Bylo krátce před velikonočními svátky
5 Ayant levé les yeux, Jésus aperçut l'immense foule qui venait à lui, et dit à Philippe: «Où achèterons-nous des pains pour leur donner à manger?»
a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“
6 (Il lui parlait ainsi pour le mettre à l'épreuve; car, lui, il savait ce qu'il allait faire.)
(Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.)
7 «Pour que chacun en eût tant soit peu, lui répondit Philippe, deux cents deniers de pains seraient insuffisants.»
Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“
8 L'un des disciples (c'était. André, le, frère de Simon Pierre) dit à Jésus:
Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil:
9 «Il y a ici un petit garçon qui a cinq pains d'orge et deux poissons; mais pour une pareille foule qu'est-ce que cela?» —
„Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“
10 «Faites asseoir ces gens», dit Jésus. En ce lieu-là, l'herbe était abondante. Les hommes s'assirent au nombre d'environ cinq mille.
„Zařiďte, ať se všichni lidé posadí, “přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.
11 Jésus prit alors les pains, prononça l'action de grâces et les distribua à ceux qui étaient assis; il fit de même avec les poissons; ils en eurent autant qu'ils en voulaient.
Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl.
12 Quand tous furent rassasiés, il dit à ses disciples: «Ramassez, pour que rien ne se perde, les morceaux qui sont restés.»
Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“
13 Ils les ramassèrent donc; et, avec ces morceaux des cinq pains d'orge, avec ce superflu du repas, ils remplirent douze paniers.
Nasbírali dvanáct košů zbytků.
14 Tous ces gens, s'apercevant qu'il avait fait un miracle, disaient: «C'est vraiment là le prophète qui doit venir dans le monde.»
Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.
15 Sachant alors qu'ils allaient l'enlever de force pour le faire roi, Jésus se retiras de nouveau, lui seul, dans la montagne.
16 Quand vint le soir, ses disciples redescendirent vers la mer;
Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru.
17 ils montèrent dans une barque et entreprirent la traversée dans la direction de Capharnaüm. Il faisait déjà nuit, Jésus ne les avait pas encore rejoints,
Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum.
18 et la mer s'enflait au souffle d'un grand vent.
Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím.
19 Les disciples avaient parcouru environ vingt-cinq ou trente stades, quand ils aperçurent Jésus, marchant sur la mer et s'approchant de la barque. L'épouvante les saisit,
Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach.
20 mais Jésus leur dit: «C'est moi, soyez sans crainte.»
Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“
21 Ils voulurent alors le recevoir dans la barque, et tout aussitôt elle se trouva à terre, là où ils allaient.
Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.
22 Le lendemain, les multitudes, restées de l'autre côté de la mer, remarquèrent que Jésus n'était pas entré avec ses disciples dans la seule et unique barque qui fût là, et que ceux-ci étaient partis seuls.
Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli.
23 D'autres bateaux cependant arrivèrent de Tibériade près de l'endroit où, à la suite de l'action de grâces du Seigneur, tous avaient été nourris.
K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady.
24 Les multitudes, qui finirent par se convaincre que, de même que ses disciples, Jésus n'était plus là, montèrent dans ces embarcations pour aller le chercher à Capharnaüm.
Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“
25 Et l'ayant en effet trouvé sur l'autre rive, elles lui demandèrent: «Rabbi, quand es-tu venu ici?»
26 Jésus leur répondit par ces paroles: «En vérité, en vérité, je vous le dis, vous me cherchez non pas à cause des miracles que vous avez vus, mais à cause des pains dont vous avez été nourris et rassasiés.
Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil.
27 Travaillez à acquérir, non l'aliment qui périt, mais l'aliment qui subsiste en vie éternelle, et que le Fils de l'homme vous donnera, le Fils de l'homme que le Père, que Dieu a marqué de son sceau.» (aiōnios g166)
Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ (aiōnios g166)
28 «Que devons-nous faire, lui dirent-ils, pour travailler aux oeuvres de Dieu?»
„A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ptali se.
29 Jésus leur répondit par ces paroles: «L'oeuvre de Dieu est d'avoir foi en celui qu'Il a envoyé.»
„Bůh od vás žádá jenom jedno, “odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“
30 Alors ils lui demandèrent: «Quel est le miracle que tu fais afin que nous le voyions et que nous ayons foi en toi? Quelle est l'oeuvre que tu accomplis?
„Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup,
31 Nos pères ont mangé la manne dans le désert comme cela est écrit: «Il leur donna à manger un pain qui vient du ciel.»
ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘“
32 «Le pain qui vient du ciel, leur répondit Jésus, en vérité, en vérité, je vous le dis, Moïse ne vous l'a pas donné; mais c'est mon Père qui vous donne le pain qui vient du ciel, le pain véritable.
„Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec, “řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“
33 Le pain de Dieu est, en effet, celui qui descend du ciel et qui donne la vie au monde.»
34 «Seigneur, lui demandèrent-ils, donne-nous toujours ce pain-là.»
„Pane, “prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“
35 Jésus leur dit alors: «C'est moi qui suis le pain de la vie. Celui qui vient à moi n'aura jamais faim; celui qui croit en moi n'aura jamais soif.
„Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět,
36 Mais je vous l'ai dit: Bien que vous m'ayez vu, vous ne croyez pas.»
a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit, “odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte.
37 «A moi viendra tout ce que le Père me donne, et celui qui vient à moi je ne le repousserai point au dehors;
Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám.
38 car je suis descendu du ciel, non pour faire ma volonté, mais la volonté de Celui qui m'a envoyé.
Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce.
39 Or, la volonté de Celui qui m'a envoyé, c'est que je ne perde rien de ce qu'il m'a donné, mais que je ressuscite tout au dernier jour.
A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu.
40 Oui, la volonté de mon Père c'est que quiconque contemple le Fils et croit en lui ait la vie éternelle, et moi-même je le ressusciterai au dernier jour.» (aiōnios g166)
Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“ (aiōnios g166)
41 Cependant les Juifs murmuraient contre cette parole de lui: «C'est moi qui suis le pain descendu du ciel.» —
Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe.
42 «Est-ce que ce n'est pas là Jésus, le fils de Joseph, disaient-ils, Jésus dont nous connaissons le père et la mère? Comment cet homme peut-il dire: «je suis descendu du ciel?»
„Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“volali rozhořčeně.
43 Jésus leur répondit par ces paroles: «Ne murmurez pas entre vous;
„Nevzpírejte se tomu, “řekl Ježíš.
44 nul ne peut venir à moi, sans être attiré par le Père qui m'a envoyé, et c'est moi qui ressusciterai celui-là au dernier jour.
„Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu.
45 Il est écrit dans les prophètes: «Ils seront tous enseignés de Dieu.» «Quiconque a entendu le Père et a appris, vient à moi.
Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně.
46 Non que quelqu'un ait vu le Père, sauf celui qui est de la part de Dieu, lui, il a vu le Père.»
To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho.
Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život. (aiōnios g166)
48 Je suis, moi, le pain de la vie.
Já jsem ten životodárný chléb.
49 Vos pères ont mangé la manne dans le désert; puis ils sont morts.
Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli.
50 Voici le pain descendant du ciel, afin qu'on en mange et qu'on ne meure points.
Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře.
51 Je suis, moi, le pain vivant descendu du ciel. Si quelqu'un mange de ce pain, il vivra éternellement. Et le pain que je donnerai pour la vie du monde, c'est ma chair.» (aiōn g165)
Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“ (aiōn g165)
52 Il y eut alors un débat entre les Juifs; ils disaient: «Comment cet homme peut-il nous donner à manger sa chair?»
To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“
53 «En vérité, en vérité, je vous le dis, reprit Jésus, si vous ne mangez la chair du Fils de l'homme, et si vous ne buvez son sang, vous n'avez pas la vie en vous-mêmes.
Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví.
54 Qui mange ma chair et boit mon sang a la vie éternelle, et je le ressusciterai au dernier jour. (aiōnios g166)
Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den. (aiōnios g166)
55 Car ma chair est une vraie nourriture, et mon sang est un vrai breuvage.
Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj.
56 Celui qui mange ma chair et boit mon sang demeure en moi et moi en lui.
Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen.
57 De même que Celui qui est vivant, le Père, m'a envoyé et que, moi, je vis par le Père, de même aussi celui qui me mange vivra par moi.
Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce.
58 Tel est le pain descendu du ciel. Il n'en est pas de lui comme de la manne dont se nourrirent vos pères, lesquels sont morts ensuite. Celui qui mange ce pain-ci vivra éternellement.» (aiōn g165)
Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“ (aiōn g165)
59 Telles furent les paroles de Jésus enseignant dans la synagogue à Capharnaüm.
To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.
60 Après les avoir entendues, plusieurs de ses disciples dirent: «C'est dur à accepter ce qu'il dit là! Qui peut écouter ces paroles?»
Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“
61 Sachant en lui-même les murmures de ses disciples à ce sujet, Jésus leur dit: «Cela vous scandalise!
Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu?
62 Et si vous voyiez le Fils de l'homme montant là où il était auparavant!
A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel?
63 C'est l'Esprit qui vivifie; la chair ne sert de rien. Les paroles que je vous ai dites sont esprit et sont vie.
Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život.
64 Mais il en est parmi vous quelques-uns qui, ne croient pas!» (Dès le commencement, en effet, Jésus savait quels étaient ceux qui ne croyaient point, et quel était l'homme qui le livrerait.)
Ale někteří mi nevěříte.“Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí.
65 «Voilà pourquoi, ajoutait-il, je vous ai dit que nul ne peut venir à moi, à moins que cela ne lui soit donné par le Père.»
Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“
66 Ce fut alors qu'un grand nombre de ses disciples se retirèrent; ils ne furent plus de sa suite; ils ne marchaient plus avec lui.
Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců.
67 «Et vous, voulez-vous aussi vous en aller?» dit Jésus aux douze.
Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“
68 Simon Pierre lui répondit: «Seigneur, à qui irions-nous? tu as des paroles de vie éternelle, (aiōnios g166)
Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život. (aiōnios g166)
69 et nous, nous avons cru et nous avons reconnu que tu es le Saint de Dieu.»
Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“
70 Jésus reprit: «N'est-ce pas moi qui vous ai choisis tous les douze? eh bien, l'un de vous est un démon!»
Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“
71 Il parlait de Judas, fils de Simon, l'Iskariôte. C'était lui, en effet, qui devait le livrer, lui, l'un des douze.
Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.
