Psaumes 77
1 Au maître chantre préposé aux Jeduthunites. Cantique d'Asaph. Ma voix s'élève à Dieu, et je prie; ma voix s'élève à Dieu, ô qu'il m'écoute!
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
2 Dans mon jour d'angoisse je cherche le Seigneur; la nuit mes mains sont tendues, et ne se lassent point; mon âme repousse la consolation.
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
3 Je pense à Dieu, et je gémis, je réfléchis, et mon esprit se voile. (Pause)
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
4 Tu tiens mes paupières éveillées, je suis agité, et je ne puis parler.
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5 Je repasse les jours de jadis, les années d'autrefois,
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
6 je me rappelle mes chants de la nuit, je réfléchis en mon cœur, et mon esprit cherche.
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
7 Le Seigneur rejettera-t-Il à jamais, ne sera-t-Il plus désormais propice?
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8 Pour toujours sa grâce a-t-elle cessé, en est-ce fait de la promesse à perpétuité?
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9 Dieu a-t-Il oublié la pitié, et dans sa colère arrêté le cours de ses compassions? (Pause)
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
10 Et je dis: Voici ce qui me fait souffrir: la droite du Très-haut n'est plus la même…
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
11 Je veux rappeler les actes de l'Éternel; car je me rappelle tes miracles d'autrefois;
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
12 et je veux méditer sur toutes tes œuvres, et considérer tes hauts faits.
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13 O Dieu, ta voie est sainte; quel Dieu est grand comme Dieu?
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
14 Tu es le Dieu qui fais des miracles! Tu as manifesté ta puissance parmi les peuples.
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15 De ton bras tu délivras ton peuple, les enfants de Jacob et de Joseph. (Pause)
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
16 Les eaux t'ont vu, ô Dieu, les eaux t'ont vu, et ont tremblé, et les flots ont été ébranlés.
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17 Les nuages ont épandu les eaux, et les nues ont fait entendre une voix, et tes flèches volèrent.
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
18 Ton tonnerre éclata en roulements, les éclairs illuminèrent le monde. La terre s'émut et trembla.
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
19 La mer fut ton chemin, et les grandes eaux, tes sentiers; et l'on ne put reconnaître tes traces.
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
20 Comme un troupeau tu conduisis ton peuple, par les mains de Moïse et d'Aaron.
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
