Psaumes 109
1 Au maître chantre. Cantique de David. Dieu que je loue, ne reste pas muet!
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Car ils ouvrent contre moi la bouche de l'impie, la bouche du trompeur, parlent avec une langue menteuse;
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 et ils m'entourent de paroles de haine, et me font gratuitement la guerre!
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 En échange de mon amour ils me sont hostiles, mais moi je ne fais que prier.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Ils me rendent le mal pour le bien, et de la haine pour mon amour.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Mets un tel homme sous le pouvoir de l'impie, et que l'accusateur se dresse à sa droite!
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Que du jugement il sorte convaincu, et que sa prière soit comptée comme péché!
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Qu'il ait des jours peu nombreux, qu'un autre s'empare de sa charge!
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Que ses enfants soient orphelins, et sa femme veuve!
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Que ses fils soient vagabonds et mendient, et qu'ils quêtent loin de leur maison en ruines!
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Que l'usurier jette le réseau sur tout ce qu'il a, et que des étrangers pillent le fruit de son labeur!
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Que personne ne lui garde une longue affection, et que nul n'ait pitié de ses orphelins!
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Que sa postérité soit exterminée, et que dès l'âge suivant leur nom soit éteint!
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Qu'il soit fait mention devant l'Éternel du crime de ses pères, et que le péché de sa mère ne soit point effacé;
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 mais qu'ils soient toujours présents à l'Éternel, et qu'il retranche sa mémoire de la terre!
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 parce qu'il ne pensa point à pratiquer la bonté, et qu'il persécuta l'homme misérable et pauvre et l'affligé, afin de lui ôter la vie.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Il aimait la malédiction, qu'elle l'atteigne! La bénédiction n'était pas son plaisir, qu'elle s'éloigne de lui!
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 Qu'il se couvre de la malédiction comme de son vêtement; qu'elle pénètre au dedans de lui comme des eaux, et comme de l'huile, dans ses os;
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 qu'elle soit pour lui comme le manteau où il s'enveloppe et comme la ceinture dont il se ceint toujours!
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Tel soit le salaire que donne l'Éternel à mon ennemi, et à ceux qui disent du mal contre moi!
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Mais toi, Éternel, mon Dieu! assiste-moi pour l'amour de ton nom, car ta grâce est bénigne; sauve-moi!
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 car je suis misérable et pauvre, et mon cœur est percé au dedans de moi.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Je m'en vais, comme l'ombre, quand elle s'allonge, je suis pourchassé comme la sauterelle.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Mes genoux chancellent par l'effet de mes jeûnes, et l'embonpoint a disparu de mon corps amaigri.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 Je suis livré à leurs outrages; ils me regardent, et secouent la tête.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Assiste-moi, Éternel, mon Dieu! Sauve-moi en vertu de ta miséricorde,
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 afin qu'ils sachent que c'est ta main, que c'est toi, Éternel, qui l'auras fait!
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Qu'ils maudissent! toi, tu béniras. Qu'ils se dressent! ils seront confondus, et ton serviteur se réjouira.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Que la honte enveloppe mes adversaires, et que leur opprobre les couvre comme un manteau!
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Alors de ma bouche je louerai hautement l'Éternel, et je te célébrerai au milieu de la foule,
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 car Il se tient à la droite du pauvre, et le sauve de ceux qui le condamnent.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
