Proverbes 5
1 Mon fils, fais attention à ma sagesse, et prête l'oreille à ma prudence,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 pour garder les bonnes pensées, et conserver le jugement sur tes lèvres,
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Car les lèvres de l'étrangère distillent du miel, et son palais est plus onctueux que l'huile;
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 mais sa fin est plus amère que l'absinthe, elle est aiguë comme l'épée à deux tranchants.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Pour que tu ne prennes point garde au chemin de la vie, ses voies s'égarent, et tu ne le sais pas.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Et maintenant, mes fils, écoutez-moi, et ne vous écartez pas des paroles de ma bouche.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Prends ta route loin d'elle, et ne t'approche pas de la porte de sa maison,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 pour que tu ne livres pas à d'autres la fleur de tes jours, ni tes années à l'homme cruel;
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 pour que des étrangers ne se rassasient pas de ton bien, et que le fruit de ton labeur n'aille pas en maison étrangère;
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 pour que tu n'aies pas à gémir sur ta fin, quand ta chair et ton corps auront dépéri,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 disant: Comment ai-je pu haïr la discipline? comment mon cœur a-t-il repoussé la correction?
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 et n'écoutai-je point la voix de mes maîtres, et ne prêtai-je point l'oreille à mes instituteurs?
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Peu s'en faut que je ne sois tombé dans tous les maux au milieu du peuple et de l'assemblée.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Bois l'eau de ta citerne, et celle qui coule de ta fontaine:
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 sinon tes sources se répandront au dehors, et comme des ruisseaux couleront sur les places;
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 ils seront pour toi seul, et non pour des étrangers en même temps que pour toi.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Que ta source soit bénie, et fais ton bonheur de la femme de ta jeunesse,
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 biche aimable, gazelle gracieuse: que son sein t'enivre toujours, et de son amour sois constamment épris!
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Et pourquoi t'éprendrais-tu, mon fils, d'une étrangère, et embrasserais-tu le sein d'une inconnue?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Car les voies de l'homme sont découvertes devant Dieu, et Il observe tous ses sentiers.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 L'impie se prend dans ses propres péchés, et il est retenu par les lacs de son iniquité.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Il mourra faute de discipline, et sa grande folie lui donnera le vertige.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
