Job 9
1 Et Job reprit et dit:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Assurément je sais qu'il en est ainsi; et comment un mortel serait-il juste devant Dieu?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 s'il voulait contester avec Lui, il ne répondrait pas à une chose sur mille.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Pour l'intelligence, Il est sage, et pour la force, Il est puissant; qui pourrait Le braver, et rester sain et sauf?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Il déplace soudain les montagnes qu'il bouleverse dans sa colère;
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Il ébranle la terre sur sa base, et ses colonnes tremblent;
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Il commande au soleil de ne point se lever, et Il met un sceau sur les étoiles;
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Il incline les cieux à Lui seul, et s'avance sur les sommités des flots;
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Il fit l'Ourse, Orion, les Pléiades, et les retraites lointaines du Midi,
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Il fait des choses grandes, qu'on ne peut sonder, et des merveilles qu'on ne peut compter.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Voici, Il m'assaille, et je ne le vois pas, Il attaque, et je ne l'aperçois pas.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Voici, Il emporte: qui le fera revenir? Qui lui dira: Que fais-tu?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Dieu ne calme pas son courroux; sous lui plient les appuis de l'orgueil;
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 et je pourrais lui répondre, et choisir les paroles à lui dire!
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Eussé-je raison, je ne répondrais pas, de mon Juge j'invoquerais la clémence.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Quand Il répondrait à mon appel, je ne croirais pas qu'il ait ouï ma voix;
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 car Il m'assaille par la tempête, et Il multiplie mes plaies sans motif;
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Il ne me laisse pas reprendre haleine, car Il me rassasie d'amertumes.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 En appelle-t-on à la vigueur du fort: « Me voici! » [dit-Il] au droit: « Qui M'assignera? »
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Eussé-je raison, ma bouche devrait me condamner; fussé-je innocent, Il me trouverait pervers.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Je suis innocent, et ne fais nul cas de la vie. je dédaigne de vivre.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 C'est tout un! Aussi dis-je: Il détruit innocent et coupable.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Quand sa verge donne soudain la mort, Il se rit de l'épreuve de l'innocent:
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 la terre est livrée aux mains de l'impie, Il ôte la vue aux yeux de ses juges. Si ce n'est pas lui, qui est-ce donc?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Mes jours s'en vont plus rapides que le coureur, ils fuient sans voir le bonheur,
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 ils passent comme des nacelles de roseau, comme l'aigle qui fond sur sa proie.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Si je dis: Je veux oublier ma plainte, quitter mon air triste, redevenir serein;
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 je m'épouvante de tous mes maux, je sais que Tu ne m'absoudras pas.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Je dois être coupable; pourquoi prendre une peine inutile?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Quand je me laverais dans l'eau de neige, quand avec la lessive je rendrais mes mains nettes,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 même alors tu me plongerais dans la fosse, et mes habits mêmes me trouveraient repoussant.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Car Il n'est pas homme comme moi, pour que je réplique, pour que nous paraissions en jugement ensemble.
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Entre nous il n'y a point d'arbitre qui interpose sa main entre nous.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Qu'il éloigne de moi sa verge, et que ses terreurs ne m'effraient plus!
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 alors je parlerai, et serai sans crainte: car ainsi, je ne suis pas à moi-même.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
