Job 8
1 Et Bildad de Such prit la parole et dit:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Jusques à quand tiendras-tu ces discours? Les paroles de ta bouche ont la violence de l'ouragan.
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Dieu fera-t-Il plier la loi, et le Tout-puissant, plier la justice?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Si tes fils ont péché contre Lui, Il les a mis à la merci de leur crime.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Mais si tu veux chercher Dieu, et du Tout-puissant implorer la clémence,
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 si tu es pur et droit, oh! alors Il veillera sur toi, et donnera le bonheur à la maison d'un juste,
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 et tes commencements auront été petits, tant ton avenir aura de grandeur.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Interroge en effet l'âge qui précède, et fais attention aux recherches de ses pères:
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 (car nous sommes d'hier, et nous ne savons pas, car nos jours sont une ombre sur la terre).
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Ne t'instruiront-ils pas? ne te diront-ils pas, et de leur cœur ces mots ne sortiront-ils pas?
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Le papyrus grandit-il où il n'y a pas de marais? le roseau prospère-t-il où il n'y a pas d'eau?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 il en est encore à son premier jet, on ne le fauche pas, cependant il sèche avant toutes les herbes.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Tel est le chemin de quiconque oublie Dieu, et l'espoir de l'impie s'évanouit,
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 son assurance est brisée, en une toile d'araignée il met sa confiance;
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 il s'appuie sur sa maison, et elle ne tient pas, il s'y cramponne, et elle ne reste pas debout.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Il est plein de sève aux rayons mêmes du soleil, et ses jets s'étendent au delà de son enclos,
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 dans des monceaux de cailloux ses racines s'insinuent, il affronte un sol pierreux;
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 qu'on l'arrache de sa place, elle le renie: « Je ne t'ai jamais vu! »
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Telles sont les délices de ses voies, et de la poussière il en croîtra d'autres.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Voici, Dieu ne rejette pas l'innocent, mais Il ne prend point les pécheurs par la main:
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 si bien qu'il remplira ta bouche d'allégresse, et tes lèvres, de jubilation.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Ceux qui te haïssent, seront couverts de honte, et la tente des impies cessera d'être,
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
