Job 6
1 Et Job reprit et dit:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Ah! qu'on pèse, qu'on pèse mon tourment! et qu'on mette mon malheur dans la balance aussi!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 car sur le sable des mers il l'emporte en grandeur: de là mes paroles outrées!
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 Car je porte sur moi les flèches du Tout-puissant, de leur poison mon cœur est abreuvé; les terreurs de Dieu m'ont cerné.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 L'onagre brait-il auprès de la verdure? Le taureau mugit-il auprès de son fourrage?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Mange-t-on ce qui est insipide, sans sel? Le blanc de l'œuf a-t-il une saveur?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Mon âme refuse d'y toucher, et c'est comme une pourriture qui infecte mon pain.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 O, si mon vœu pouvait s'accomplir, et si Dieu remplissait mon souhait!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 S'il plaisait à Dieu de m'écraser, d'étendre sa main, et de me retrancher!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Ainsi j'aurais encore une consolation, et une joie dans les maux qu'il ne m'épargne pas, car je n'ai point renié la parole du Dieu Saint.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Qu'est-ce que ma force pour attendre? et qu'est-ce que ma fin, pour patienter?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Ma force est-elle la force de la pierre? mon corps est-il d'airain?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Par moi-même ne suis-je pas sans ressources, et le secours n'est-il pas refoulé loin de moi?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 A l'affligé son ami doit de l'affection, sinon il dépouille la crainte du Tout-puissant.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Mes frères sont perfides comme le torrent, comme les eaux des ravins, qui tarissent,
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 que troublent les glaces, où s'enfonce la neige,
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 qui, au temps de leur baisse, se dissipent, et, quand vient la chaleur, leur lit se trouve à sec.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Les caravanes s'écartent de leur route, s'avancent dans le désert, et périssent;
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 là portent leurs regards les caravanes de Théma, là les voyageurs de Séba placent leur espérance;
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 ils ont honte d'avoir eu confiance, ils y arrivent, et sont confus.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 De même vous n'êtes rien, vous voyez la terreur, et tremblez.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Est-ce que j'ai dit: Donnez-moi! et avec vos biens, gagnez-moi la faveur!
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 et tirez-moi de la main de l'ennemi, et de la main des furieux rachetez-moi?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Instruisez-moi! je veux me taire, et faites-moi sentir en quoi j'ai failli!
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Quelle force dans le langage de la vérité! mais que démontrent vos remontrances?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Est-ce des discours que vous pensez à reprendre? mais on livre au vent les propos du désespoir.
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Oui, sur l'orphelin vous jetez le filet, et vous creusez la fosse devant votre ami.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Mais ici, veuillez me regarder! et vos yeux vous diront si je suis un menteur.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Revenez donc! qu'il n'y ait pas injustice! revenez! j'ai encore raison sur ce point.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 L'injustice est-elle sur ma langue, et mon palais ne distingue-t-il pas ce qui est mauvais?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
