Job 11

1 Et Zophar de Naama prit la parole et dit:

A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

2 A tant de paroles ne répondra-t-on point? Et l'homme aux discours aura-t-il gain de cause?

Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

3 A tes vains propos des hommes se tairont-ils, pour que tu te moques, sans que nul te réponde,

Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

4 que tu dises: Ma doctrine est pure; et je suis net à Tes yeux?

Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

5 Mais que Dieu veuille parler, et ouvrir ses lèvres contre toi,

Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

6 pour te révéler les mystères d'une sagesse double de notre prudence! et tu verras que pour toi Dieu oublie une partie de ton crime.

Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

7 Atteindras-tu à la portée de Dieu? A la science parfaite du Tout-puissant atteindras-tu?

Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

8 C'est la hauteur des Cieux! que ferais-tu? plus que la profondeur des Enfers! que saurais-tu? (Sheol h7585)

Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)

9 Elle mesure en longueur plus que la terre, en largeur plus que la mer.

Delší jest míra její než země, a širší než moře.

10 S'Il se porte agresseur, s'Il saisit, s'il convoque, qui l'arrêtera?

Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

11 Car Il connaît les hommes méchants, et voit le mal, sans effort d'attention.

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

12 Mais l'homme est stupide dans sa sagacité, et le poulain de l'onagre naît l'égal d'un humain.

Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

13 Mais si tu diriges bien ton cœur, et que tu tendes vers Lui tes mains,

Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

14 (secoue le mal qui est en ta main, et ne laisse pas l'iniquité loger dans ta tente!)

Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

15 alors tu lèveras la tête sans reproche, tu seras ferme et sans crainte;

Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

16 alors tu oublieras ta peine; il t'en souviendra comme d'eaux écoulées;

Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

17 la vie surgira plus claire que le midi; assombri, tu seras comme le matin;

K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

18 tu auras de l'assurance, car il y aura espérance; outragé, tu te coucheras tranquille;

Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

19 dans ton repos, nul ne te troublera, et plusieurs flatteront ton visage.

A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

20 Mais les yeux des impies se consumeront, la retraite leur sera coupée, et leur espoir sera un dernier soupir.

Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.