Psaumes 77

1 Ma voix s'adresse à Dieu, et je crie, ma voix s'adresse à Dieu, et il m'écoutera.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Au jour de ma détresse, j'ai cherché le Seigneur; la nuit, ma main était étendue vers lui et ne se lassait point; mon âme refusait d'être consolée.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Je me souvenais de Dieu, et je gémissais; je méditais, et mon esprit était abattu. (Sélah, pause)

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Tu avais retenu mes yeux dans les veilles; j'étais troublé, je ne pouvais parler.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Je pensais aux jours d'autrefois, aux années des temps passés.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Je me rappelais mes mélodies de la nuit; je méditais en mon cœur, et mon esprit examinait.

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 Le Seigneur rejettera-t-il pour toujours, ne sera-t-il plus désormais propice?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Sa bonté a-t-elle cessé pour toujours? Sa parole a-t-elle pris fin pour tous les âges?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Dieu a-t-il oublié d'avoir pitié? A-t-il dans sa colère fermé ses compassions?

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Et j'ai dit: Voilà ce qui fait ma souffrance: C'est que la droite du Très-Haut a changé.

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Je me rappellerai les exploits de l'Éternel, me souvenant de tes merveilles d'autrefois;

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 Je méditerai sur toutes tes œuvres, et je considérerai tes hauts faits.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 O Dieu, tes voies sont saintes! Quel autre Dieu est grand comme Dieu?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Tu es le Dieu qui fait des merveilles; tu as fait connaître ta force parmi les peuples.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 Par ton bras, tu rachetas ton peuple, les enfants de Jacob et de Joseph. (Sélah)

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Les eaux te virent, ô Dieu! Les eaux te virent; elles tremblèrent; même les abîmes s'émurent.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Les nues se répandirent en eaux; les nuages tonnèrent; tes traits aussi volèrent çà et là.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 Ton tonnerre gronda dans le tourbillon; les éclairs brillèrent sur le monde; la terre s'émut et trembla.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 Tu as fait ton chemin dans la mer, tes sentiers dans les grandes eaux; et tes traces n'ont point été connues.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Tu as conduit ton peuple comme un troupeau, par la main de Moïse et d'Aaron.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.