< Psaumes 139 >
1 Au maître-chantre. Psaume de David. Éternel, tu m'as sondé, et tu m'as connu.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Tu sais quand je m'assieds et quand je me lève; tu découvres de loin ma pensée.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Tu vois quand je marche et quand je me couche; tu connais parfaitement toutes mes voies.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Même avant que la parole soit sur ma langue, voici, ô Éternel, tu la connais tout entière.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Tu me tiens serré par-derrière et par-devant, et tu as mis ta main sur moi.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Science trop merveilleuse pour moi, si élevée que je n'y puis atteindre!
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Où irais-je loin de ton Esprit, et où fuirais-je loin de ta face?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Si je monte aux cieux, tu y es; si je me couche au Sépulcre, t'y voilà. (Sheol )
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol )
9 Si je prends les ailes de l'aube du jour, et que j'aille habiter au bout de la mer,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Là même, ta main me conduira, et ta droite me saisira.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Si je dis: Au moins les ténèbres me couvriront; la nuit devient lumière autour de moi;
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Les ténèbres mêmes ne sont pas obscures pour toi, et la nuit resplendit comme le jour; les ténèbres sont comme la lumière.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Car c'est toi qui as formé mes reins, qui m'as façonné dans le sein de ma mère.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Je te loue de ce que j'ai été fait d'une étrange et merveilleuse manière; tes œuvres sont merveilleuses, et mon âme le sait très bien.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Mes os ne t'étaient point cachés, lorsque j'étais formé dans le secret, ouvré comme un tissu dans les lieux bas de la terre.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Tes yeux m'ont vu, lorsque j'étais comme une masse informe, et sur ton livre étaient inscrits tous les jours qui m'étaient réservés, quand aucun d'eux n'existait.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Que tes pensées me sont précieuses, ô Dieu, et combien le nombre en est grand!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Les veux-je compter? Elles sont plus nombreuses que le sable. Suis-je réveillé? Je suis encore avec toi.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 O Dieu, ne feras-tu pas mourir le méchant? Hommes de sang, éloignez-vous de moi!
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Ils parlent de toi pour mal faire; tes ennemis jurent faussement par ton nom.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Éternel, ne haïrais-je pas ceux qui te haïssent? N'aurais-je pas horreur de ceux qui s'élèvent contre toi?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Je les hais d'une parfaite haine; je les tiens pour mes ennemis.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Sonde-moi, ô Dieu, et connais mon cœur; éprouve-moi, et connais mes pensées.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 Vois si je suis dans une voie d'injustice, et conduis-moi dans la voie de l'éternité!
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.