Psaumes 104
1 Mon âme, bénis l'Éternel! Éternel, mon Dieu, tu es merveilleusement grand; tu es revêtu de splendeur et de majesté.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Il s'enveloppe de lumière comme d'un vêtement; il étend les cieux comme une tenture.
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Il construit sa haute demeure avec les eaux; il fait des nuées son char; il se promène sur les ailes du vent.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Il fait des vents ses messagers, des flammes de feu ses serviteurs.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Il a posé la terre sur ses bases; elle est inébranlable à jamais.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Tu l'avais couverte de l'abîme comme d'un vêtement; les eaux se tenaient sur les montagnes.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 A ta menace, elles se retirèrent; au bruit de ton tonnerre, elles s'enfuirent.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Les montagnes s'élevèrent, les vallées s'abaissèrent au lieu que tu leur avais assigné.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Tu as fixé pour les eaux une borne qu'elles ne passeront pas; elles ne reviendront pas couvrir la terre.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Il envoie des sources dans les vallées, et elles courent entre les montagnes.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 Elles abreuvent toutes les bêtes des champs; les ânes sauvages y étanchent leur soif.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Les oiseaux habitent sur leurs bords, faisant résonner leur voix dans le feuillage.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 De sa haute demeure, il abreuve les montagnes; la terre est rassasiée du fruit de tes œuvres.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Il fait germer le foin pour le bétail et l'herbe pour le service de l'homme, faisant sortir la nourriture de la terre;
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 Et le vin qui réjouit le cœur de l'homme et fait resplendir son visage plus que l'huile; et le pain qui soutient le cœur de l'homme.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Les arbres de l'Éternel sont rassasiés, les cèdres du Liban qu'il a plantés.
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 C'est là que les oiseaux font leurs nids; les cyprès sont la demeure de la cigogne;
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Les hautes montagnes sont pour les bouquetins; les rochers sont la retraite des lapins.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Il a fait la lune pour marquer les temps; le soleil connaît son coucher.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Tu amènes les ténèbres, et la nuit vient, où toutes les bêtes des forêts se promènent.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Les lionceaux rugissent après la proie, et pour demander à Dieu leur pâture.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Le soleil se lève; ils se retirent, et se couchent dans leurs tanières.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Alors l'homme sort à son ouvrage, et à son travail jusqu'au soir.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 O Éternel, que tes œuvres sont en grand nombre! Tu les as toutes faites avec sagesse; la terre est pleine de tes richesses.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Et cette grande et vaste mer! Là sont des animaux sans nombre, gros et petits.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Là se promènent les navires, et ce Léviathan que tu as formé pour s'y jouer.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Tous, ils s'attendent à toi, pour que tu leur donnes leur nourriture en son temps.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Tu la leur donnes, et ils la recueillent; tu ouvres ta main, et ils sont rassasiés de biens.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Caches-tu ta face? ils sont éperdus; retires-tu leur souffle? ils expirent, et retournent en leur poussière.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Envoies-tu ton esprit? ils sont créés, et tu renouvelles la face de la terre.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Que la gloire de l'Éternel dure à toujours! Que l'Éternel se réjouisse dans ses œuvres!
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Il regarde la terre et elle tremble; il touche les montagnes et elles fument.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Je chanterai à l'Éternel tant que je vivrai; je psalmodierai à mon Dieu tant que j'existerai.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Que ma méditation lui soit agréable! Je me réjouirai en l'Éternel.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Que les pécheurs disparaissent de la terre, et que les méchants ne soient plus! Mon âme, bénis l'Éternel! Louez l'Éternel!
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
