Psaumes 102
1 Éternel, écoute ma prière, et que mon cri parvienne jusqu'à toi!
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Ne me cache point ta face; au jour de ma détresse, incline vers moi ton oreille; au jour que je t'invoque, hâte-toi, réponds-moi!
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Car mes jours s'en vont comme la fumée, et mes os sont brûlés comme un foyer.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Mon cœur a été frappé, et s'est desséché comme l'herbe; tellement que j'ai oublié de manger mon pain.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 A force de crier en gémissant, mes os sont attachés à ma chair.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Je ressemble au pélican du désert; je suis comme la chouette des masures.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Je veille, et je suis semblable à un passereau solitaire sur le toit.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Tous les jours mes ennemis m'outragent, et mes adversaires en fureur jurent par mon nom.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Car j'ai mangé la cendre comme le pain, et j'ai mêlé ma boisson de pleurs,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 A cause de ton indignation et de ton courroux; car tu m'as enlevé et jeté au loin.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Mes jours sont comme l'ombre à son déclin, et je deviens sec comme l'herbe.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Mais toi, Éternel, tu règnes à perpétuité, et ta mémoire dure d'âge en âge.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Tu te lèveras, tu auras compassion de Sion; car il est temps d'en avoir pitié; car le moment est venu.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Car tes serviteurs sont affectionnés à ses pierres, et ils ont pitié de sa poussière.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Alors les peuples craindront le nom de l'Éternel, et tous les rois de la terre, ta gloire;
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Quand l'Éternel aura rebâti Sion, qu'il aura paru dans sa gloire,
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Qu'il aura écouté la requête des désolés, et n'aura pas dédaigné leur supplication.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Cela sera écrit pour la génération à venir; et le peuple qui sera créé, louera l'Éternel.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Parce qu'il aura regardé du lieu élevé de sa sainteté, et que des cieux l'Éternel aura jeté les yeux sur la terre,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 Pour entendre les gémissements des captifs, pour délivrer ceux qui sont voués à la mort;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 Afin qu'on célèbre en Sion le nom de l'Éternel, et sa louange dans Jérusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 Quand tous les peuples s'assembleront, et tous les royaumes, pour servir l'Éternel.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Il a abattu ma force en chemin; il a abrégé mes jours.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 J'ai dit: Mon Dieu, ne m'enlève pas au milieu de mes jours. Tes années sont d'âge en âge.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Tu as jadis fondé la terre, et les cieux sont l'ouvrage de tes mains.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Ils périront, mais toi tu subsisteras; ils vieilliront tous comme un vêtement; tu les changeras comme un habit, et ils seront changés.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Mais toi, tu es toujours le même, et tes années ne finiront point.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Les enfants de tes serviteurs habiteront en repos, et leur postérité sera affermie devant toi.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
