Job 6
1 Et Job prit la parole, et dit:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Oh! si l'on pesait ma douleur, et si l'on mettait en même temps mes calamités dans la balance!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Elles seraient plus pesantes que le sable des mers! Voilà pourquoi mes paroles sont outrées.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 Car les flèches du Tout-Puissant sont sur moi: mon âme en boit le venin. Les terreurs de Dieu se rangent en bataille contre moi.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 L'onagre brait-il auprès de l'herbe? Et le bœuf mugit-il auprès de son fourrage?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Mange-t-on sans sel ce qui est fade? Trouve-t-on du goût dans un blanc d'œuf?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Ce que mon âme refusait de toucher, est comme devenu ma dégoûtante nourriture.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Oh! puisse mon vœu s'accomplir et Dieu me donner ce que j'attends!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Qu'il plaise à Dieu de me réduire en poussière, qu'il laisse aller sa main pour m'achever!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Et j'aurai une consolation, et j'aurai des transports de joie au milieu des tourments qu'il ne m'épargne pas: c'est que je n'ai pas renié les paroles du Saint.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Quelle est ma force pour que j'espère, et quelle est ma fin pour que je prenne patience?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Ma force est-elle la force des pierres? Ma chair est-elle d'airain?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Ne suis-je pas sans secours, et toute ressource ne m'est-elle pas ôtée?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 Le malheureux a droit à la pitié de son ami, eût-il abandonné la crainte du Tout-Puissant.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Mes amis m'ont trompé comme un torrent, comme le lit des torrents qui passent;
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Ils sont troublés par les glaçons, la neige s'y engloutit;
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 Mais, au temps de la sécheresse, ils tarissent, et, dans les chaleurs, ils disparaissent de leur place.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Les caravanes se détournent de leur route; elles montent dans le désert et se perdent.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Les caravanes de Théma y comptaient; les voyageurs de Shéba s'y attendaient.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Ils sont honteux d'avoir eu cette confiance: ils arrivent sur les lieux, et restent confondus.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 C'est ainsi que vous me manquez à présent; vous voyez une chose terrible, et vous en avez horreur!
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Mais vous ai-je dit: “Donnez-moi quelque chose, et, de vos biens, faites des présents en ma faveur;
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Délivrez-moi de la main de l'ennemi, et rachetez-moi de la main des violents? “
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Instruisez-moi, et je me tairai. Faites-moi comprendre en quoi j'ai erré.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Oh! que les paroles droites ont de force! Mais que veut censurer votre censure?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Sont-ce des mots que vous voulez censurer? Mais il faut laisser au vent les paroles d'un homme au désespoir.
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Vraiment, vous joueriez au sort un orphelin, et vous vendriez votre ami!
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Mais, à présent, veuillez jeter les yeux sur moi, et voyez si je vous mens en face!
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Revenez donc, et soyez sans injustice! Revenez, et que mon bon droit paraisse!
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Y a-t-il de l'injustice dans ma langue? Et mon palais ne sait-il pas discerner le mal?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
